Lysá hora: Královna Beskyd je místem strašidelných pověstí, inspirace i odpočinku

Jedlobukový prales, zurčící potůčky a vodopády, rys ostrovid a čáp černý, jedny z nejtlustších sněhových pokrývek v Česku, ale také místo, které svou majestátností vyvolávalo v lidech od pradávna úctu a možná i trochu strachu. Pověstmi a legendami je Lysá hora, s 1323 metry nad mořem nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd, opředená stejně jako ji především v prosinci opřádá mlha. I když ale počasí může být dost nepříznivé, Lysá hora přitahuje lidi po celý rok jako magnet.

Něteří si bez výšlapu na její vrchol nedokáží představit svůj rok, jiné jen pohled na ni inspiruje k uměleckým dílům. Tak, jako tomu bylo u slezského barda Petra Bezruče, který se ve svých básnických sbírkách sklání před drsnou krásou Lysé hory. Sklání se před Královnou Beskyd.

Lysou horu, nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd, najdete na území Těšínského Slezka, asi 25 kilometrů jižně od Frýdku-Místku. Nedaleko obce Ostravice se hora tyčí do výšky 1323 n n. m. a shlíží na hluboká údolí řeky Ostravice, která ji odděluje od dalších částí Beskyd. Samotnému vrcholku Lysé hory se odpradávna mezi lidmi říkalo Gigula. Během časů se na původní valašské jméno trochu pozapomnělo, básník a obdivovatel Beskyd Petr Bezruč její starý název ale obnovil. Masiv Lysé hory je poměrně rozložitý a hlavní vrchol Gigula tak nestojí sám,  vybíhají z něj čtyři vedlejší rozsochy se jmény Lukšinec, Malchor, Zimní Polana a Velký Kobilík.

Na Lysé hoře se stavělo od předminulého staletí

První písemné zmínky o Lysé hoře, na kterou lidé putovali od nepaměti, pochází z roku 1261. Jako Lissa huera se tenkrát objevila v místopisných listinách.  Opravdové popularity ale dosáhla v 19. století, kdy docházelo k výraznému rozvoji turistiky a zároveň byly mezi šlechtou velmi oblíbené pravidelné hony. A tak vyrostla roku 1870 těsně pod vrcholkem Lysé hory první stavba – dřevěná lovecká bouda, kde se zdržoval těšínský arcivévoda Albrecht v době honů.

V následujících desetiletích se na stavbách na Lysé hoře výrazně projevovala česko německá rivalita. Němečtí Habsburkové v čele právě s pány z Těšína, kterým Lysá hora patřila, ji považovali za jakýsi symbol germánství a početné české výpravy jim dost lezly na nervy. A tak aby ukázali, kdo je na hoře pánem a upevnili německý vliv, postavili na vrcholku v roce 1880 útulnu Albrechta Habsburského a hned o čtyři roky později tam vznikla nová útulna Erzherzog Albrecht-Schutzhaus. Takovou demonstraci nadvlády zase nemohli přenést přes srdce Češi a začali se své milované Lysé hoře vyhýbat. S tím, že by měla být německou državou se ale nikdy úplně nesmířili a proto po letech, v roce 1935 otevřel Klub českých turistů „konkurenční“ Bezručovu chatu. Nakonec ale nezvítězila ani jedna strana – obě chaty byly v roce 1948 znárodněny, potom sjednoceny a nakonec v sedmdesátých letech obě do základů vyhořely.

Dnes stojí na Lysé hoře turistická ubytovna Kameňák a bufet Šantán, který nahrazoval vyhořelou původní Bezručovu chatu až do roku 2015, kdy Klub českých turistů otevřel nově postavenou Bezručovu chatu. Kromě toho na vrcholu stojí i meteorologická stanice, která denně monitoruje hodnoty od množství srážek po délku slunečního svitu. Typickou tvář Lysé hoře od roku 1980 dodává i 78 metrů vysoký telekomunikační vysílač. 

Lysá hora jakožto múza Petra Bezruče

Jestli je někde patrný magický vliv, který má Lysá hora na své návštěvníky, pak je to v díle slezského básníka Petra Bezruče. Opavský rodák se ve 24 letech přestěhoval za prací do Frýdku-Místku a právě zde, pod vlivem drsné přírody v okolí Lysé hory, vznikla jeho nejzásadnější básnická sbírka Slezské písně.

Bezruč při svém pobytu ve Frýdku-Místku i později často a rád podnikal túry na Lysou horu. Sám jim jako správný Slezan říkal výplazy a podle jedné z jeho nejoblíbenějších tras je pojmenovaný nejstarší pravidelný turistický výšlap v Evropě, Bezručův výplaz. Pokud se chcete vydat po stopách básníkových, stačí vyrazit z Ostravice po červené značce. Cesta je to poměrně náročná, takže možná dojde i na ono plazení.

Kdo Slezské písně četl, určitě je mu známá postava Maryčky Magdonové. I s ní, nebo spíše s jejím duchem, se můžete po cestě na Lysou horu potkat. Je pochována na hřbitově ve vesnici Pražmo, která leží pod Lysou horou, a kterou básník v několika svých básních zmiňuje. A v další vesnici pod Lysou horou, ve Starých Hamrech, se zase můžete podívat na pomník Maryčky Magdonové sochaře Augustina Handzela.

Pověstmi opředená Lysá hora

K místu, které vyzařuje kouzlo tak, jako Lysá hora, se přirozeně váže celá řada bájí, pověstí a legend. Podle jedné takové pověsti, která se mezi lidmi traduje už po staletí, se na Lysé hoře slétají čarodějnice z celého Slezska. Ve společnosti čertů i samotného Lucifera tam pořádají svoje reje a sabaty a každého zbloudilce, který by se k jejich rejům připletl, utancují k smrti.

Jiná legenda vypráví o Lysé hoře naplněné po okraj vodou a trestu čekající zlé lidi. Lysá hora prý od věků skrývá ve svém nitru Černé jezero a smrky rostoucí na  jejich svazích shlíží mezi hříšné a prostopášné lidi a hlavně na ty, kteří se snaží zbohatnout na přírodě. Až přijde soudný den a lidé dovrší své hříchy, voda z Lysé hory se rozlije a všechno zatopí.

A pověst opřádá i jeskyní systémy Ondrášovy díry na rozsoše Lukšinec. Právě tam měl zbojník Ondráš ukrýt svůj poklad. Když další zbojník Juráš Ondráše zabil, ujala se hlídání pokladu „divá Hana“. Do hor bylo vysláno vojsko, aby čarodějnici a její jeskyni vypátralo a zmocnilo se pokladu. Když její zákoutí na Lysé hoře ale našli a obklíčili ji, Hana zahrozila pěstí, zazněl hrom, z oblohy sjel blesk a veliká skála i s čarodějncí se zřítila do podzemní propasti, kde ji zavalilo kamení. Dodnes se prý v okolí Ondrášovy díry Hana zjevuje v podobě velikého hada se zlatou korunkou na hlavě.

Pralesovité porosty Lysé hory jsou útočištěm hmyzu i rysů

Odlehlá a těžko přístupná území, jako jsou pralesovité porosty na prudkých západních svazích Lysé hory, obývají mnozí vzácní živočichové. Početné jsou především různé druhy hmyzu, které jsou vázané na odumřelé trouchnivějící stromy. Když budete mít opravdové štěstí, můžete tam v těch nejodlehlejších koutech potkat i kočkovitou šelmu rysa ostrovida. A nad hlavami vám možná proletí v místních lesích hnízdící čáp černý.

Poblíž vodních toků, například u Satinských vodopádů nacházejících se na říčce Satině, která pramení kousek pod Lysou horou, se zase daří obojživelníkům jako jsou mloci skvrnití, ropuchy a skokani. A pokud obdivujete netopýry, nenechte si ujít pseudokrasové jeskyně Ondrášovy díry. V temných puklinách tam přezimovávají celé kolonie ohrožených druhů těchto letounů.

Zdroj foto: www.beskydyportal.cz