Červená prašivina u psa neboli demodikóza. V čem se liší od svrabu?
Prašivina u psa je velmi nepříjemné a silně nakažlivé onemocnění psů. Pro mnoho majitelů však bude zajímavostí, že v lidové řeči se prašivinou rozumí hned dvě psí onemocnění. Jejich příznaky se však liší. Zatímco prašivinu u psa neboli svrab způsobuje zákožka svrabová, za červenou prašivinou u psa neboli demodikózou je třeba hledat parazitického roztoče s názvem trudník psí. Jak se těmto onemocněním bránit a jak je od sebe rozeznat?
Svrab neboli prašivina u psa
Svrab je velmi svědivé a silně nakažlivé onemocnění psů. Nakazit se mohou od sebe nejen zvířata (i jiné druhy), ale též člověk. Původcem svrabu nebo často nazývané prašiviny u psa je drobný roztoč zákožka svrabová, jež žijí v kůži postiženého zvířete a živí se tkáňovým mokem. Samičky v kůži psa hloubí chodbičky, jež mohou být až 3 cm dlouhé. Tam kladou svá vajíčka. Zákožky nejsou okem spatřitelné! Nejprve jsou zpravidla napadeny ušní boltce, hřbet nosu či slabiny, případně jiná méně osrstěná místa. Častou komplikací je zánět kůže, mokvání, strupy.
Prašivina u psa – svrab: příznaky a léčba
Zbystřit byste měli, pokud se váš pes úporně škrábe a okusuje, budí se ze spánku a jeho jedinou snahou je si od svědivého těla ulevit – třeba i škrábáním o stěnu nebo koberec. Dochází ke snížení kvality srsti u psa, mohou začít probíhat zánětlivé změny v kůži, včetně vřídků či pupínků, pes se stává nervózním a hubne. Léčba prašiviny u psa v současné době probíhá pomocí antiparazitik ve formě spot-on přípravků či ochucených tablet. Pes se již zpravidla nemusí stříhat a složitě opakovaně koupat. Pokud svrab napadne člověka, který však není pro zákožku ideálním hostitelem, mohou se objevit drobná začervenalá ložiska podobná komářímu štípnutí.
Červená prašivina u psa neboli demodikóza
Další nepříjemnou nemocí, která může postihnout vašeho psa je tzv. demodikóza neboli trudníkovitost. Ta se v lidské řeči označuje jako červená prašivina u psa. Na rozdíl od svrabu ji způsobuje parazit trudník psí (Demodex canix). Ten žije v chlupových váčcích a mazových žlázách psa a způsobuje vypadávání srsti, tvorbu ohraničených lysin a zarudnutí postižené oblasti kůže – odtud název červená prašivina u psa. Nekomplikovaná červená prašivina u psa nesvědí. Pokud se přidá svědivost, znamená to, že se do oslabené kůže dostala infekce. Přenáší se přímým kontaktem. Řada odborníků předpokládá, že k přenosu dochází z kůže matky na kůži štěněte. Nemocný pes by neměl být schopen nakazit jiného dospělého psa.
Obvykle postihuje mladá zvířata či štěňata do 10 měsíců, kdy jsou charakteristická kruhová ložiska bez srsti a šupinatá červená suchá kůže (lokální demodikóza). Nejčastěji vymizí spontánně do 18 měsíců věku.
Demodikóza – červená prašivina u psa: příznaky a léčba
Zbystřit byste tedy měli v okamžiku, kdy se na hlavě psa začnou objevovat lysiny nebo začervenalé flíčky. Nemusí být nutně svědivé. Pokud se lysá místa zvětšují, pes se začíná drbat, hubne nebo je nervózní, případně se objevují ložiska nová či se přesouvají například i do meziprstí, je třeba zahájit léčbu. Tu je nutné konzultovat s veterinářem, neboť většina přípravků proti demodikóze (i svrabu) je vázána na předpis a je třeba nastavit správné dávkování.
Na rozdíl od svrabu pes červenou prašivinu neboli dermodikózu obvykle zvládne překonat prostřednictvím zdravého imunitního systému. Pakliže je obranyschopnost psa z různých důvodů oslabena (nemoc, očkování, březost, stáří apod.), je nutné vyhledat lékaře a zahájit odpovídající léčbu. Obvykle se podávají antiparazitika, případně se terapie doplňuje ostříháním psa a koupelemi v dezinfekčním šampónu, který otevře chlupové váčky. V případě bakteriální infekce se léčba rozšiřuje o antibiotika.
Svrab vs. demodikóza – poznáte rozdíl?
- Svrab neboli prašivina u psa je vysoce nakažlivé onemocnění. Pes musí být v „karanténě“ a nestýkat se s jinými zvířaty.
- Demodikóza není považována za nakažlivé onemocnění, resp. za hlavní přenos se považuje cesta fena-štěně.
- Svrab nelze bez lékařského zásahu zvládnout (anebo jen velmi obtížně).
- Demodikóza je obvykle zlikvidována imunitním systémem psa.
- Svrab může postihnout všechny psy bez ohledu na věk či zdravotní stav (samozřejmě u oslabeného zvířete je riziko o něco vyšší)
- Demodikóza postihuje zejména štěňata a mladé psy.
- Svrab lze podáním potřebných léků vyléčit.
- Demodikóza – pokud imunita zvířete nezafunguje optimálně, nebo se jedná o těžkou formu demodikózy, pak dojde k ústupu obtíží, ale zvíře je celoživotním nosičem červené prašiviny.
Demodikóza (červená prašivina u psa) – co byste měli vědět
- Mladá zvířata nemoc obvykle zvládnou sama.
- U starší jedinců hrozí vyšší riziko recidivy.
- Je třeba pečovat o imunitní systém. Právě v případě jeho oslabení se totiž demodikóza může vrátit. Základem je pestrá, vyvážená strava.
- Pokud demodikóza postihne chovnou fenu, doporučuje se ji z chovu vyřadit, neboť demodikóza je přenosná i na plod.
- Vyřadit se doporučuje i matku postižených štěňat.
- Diagnózu lze potvrdit pouze „pod mikroskopem“ – volí se zejména hluboký kožní seškrab, vyšetření chlupů, případně biopsie kůže.
- Při nedoléčení se mohou projevy nemoci objevit i v okolí očí nebo v meziprstí.
- K červené prašivině bývají náchylnější krátkosrstá a krátkolebá plemena psů
- Terapie celotělové červené prašiviny u psa je dlouhodobá.
Vytisknout stránku Stáhnout v PDF
Diskuze k mazlíčkům: 0 příspěvků