Sibiřská kočka je velmi společenská a působí vznešeně

Plemeno sibiřská kočka patří mezi chovateli k oblíbeným, protože jde o opravdu impozantní šelmu s divokým výrazem a milou povahou. V podstatě jde o dlouhosrstou (prošlechtěnou) ruskou kočku v různých barevných variantách. Její povaha je něžná a vyniká tvorbou silného pouta ke svým majitelům. A ani s polodlouhou srstí si nemusíte dělat příliš starostí. Je samoúdržbová.

Sibiřská kočka: Charakteristika

Sibiřská kočka patří mezi středně velká až velká plemena koček. Kočky obvykle váží 3 -6 kg, kocouři 6 - 8 kg. Sibiřská kočka vyniká polodlouhou srstí s typickým límcem kolem krku a chomáčky hustých chlupů na tlapkách. Srst jim narůstá bohatší na zimní období.

Působí vznešeně i lehce zaoblenými rysy hlavy a nosu, připomíná starý typ perských koček, které ještě nebyly přešlechtěny do velmi plochých obličejových rysů. Toto plemeno je perfektní pro kočičí výstavy.

Historie praví, že kočky vznikly z volně odchytávaných koček na ulicích velkých měst (Leningrad, Moskva, apod.) a až později se do šlechtěných linií přidalo jen několik kusů skutečně v přírodě odchycených divokých koček.

Sibiřská kočka: Povaha

Sibiřské kočky mají skvělou povahu! Posuďte sami:

• Komunikativní vrkavé mňoukání i silnější hlasové projevy jsou příjemné.
• Kočka je trpělivá, k lidem shovívavá a chová se často intuitivně (vycítí vaši náladu).
• Ráda si vybírá člověka, kterého upřednostňuje a je mu oddaná.
• Některé sibiřské kočky se rády naučí i chodit na postrojku venku nebo aportovat míčky.

Sibiřská kočka je společenská, povahou se podobá spíše orientálním kočkám, upíná se na lidi a potřebuje společnost. Nejste-li většinu času doma, nevybírejte si ji (pak je vhodnější např. britská kočka), anebo si pořiďte rovnou dvě, ať se nenudí.

Sibiřská kočka: Nároky na chov a péče o srst

Mezi chovatelské nároky se dá zařadit její záliba ve šplhání a výškách, takže ji rozhodně pořiďte buď kvalitní a rozsáhlé škrábadlo či šplhadlo, nebo ji umožněte chůzi ve výškách (trámy, police, speciální nábytek). Bude vám vděčná.

A jak je to se srstí? Ač je dlouhosrstá, či spíše polodlouhosrstá, její srst má příjemnou strukturu, která není náchylná k plstnatění, takže ji stačí jednou za týden pročesat a uhladit. O svou srst se sibiřské kočky ale obecně zvládají starat samy. Určitě se ale hodí přidávat do krmiva doplňky a granule typu hairball - proti bezoárům, chomáčům chlupů v zažívání.

Jejich srst je hustá a to natolik, že kočky špatně zvládají opravdu teplé prostředí, takže v létě jim musíte zajistit chladnější místnost nebo venkovní voliéru. Nehodí se ani do přetápěných bytů, sibiřanka je v tomto ohledu taková „kočičí husky“.

Sibiřská kočka: Zajímavosti a na co si dát pozor

Terčem pří je pro chovatele barevná varianta „color point“, jde o nositelky tzv. CP genu, což jsou kočky s tmavými odznaky (jako klasická siamská kočka – tzv. akromelanické zbarvení), protože díky tomuto genu jsou kočky barevně odlišné, někdy se rekrutující až do nového plemene něvská maškaráda. Obhájci „color point“ v čisté sibiřské verzi se brání tím, že CP gen je u sibiřských koček již od začátku šlechtění.

Sibiřská kočka: Koťata

Pokud plánujete i koťátka, při chovu je třeba mít na vědomí, že sibiřské kočky dospívají velice pozdě – tělesný vývoj je u tohoto plemene ukončen až zhruba ve třech letech věku.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF