Bedla červenající /Macrolepiota rachodes/
▪ Bedla červenající - vzhled
Klobouk je široký 6 - 16 cm, nejdříve kulovitý, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších tmavohnědé, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší.
Třeň je vysoký 0,8 - 1,8 cm a tlustý 0,8 - 1,2 cm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný.
Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení. Výtrusný prach je bílý.
▪ Bedla červenající - výskyt
Bedla červenající roste v létě a na podzim (červenec až říjen a někdy i listopad), nejvíce v září. Lze ji najít v listnatých i jehličnatých lesích, ale také v zahradách a parcích, většinou pod listnatými stromy. Lidových jmen bedla červenající mnoho nemá, jen např. na Chodsku se jí říkalo biskup nebo biskupská čepice.
▪ Bedla červenající - vliv na zdraví
Látkou, která je u mnohých hub pro člověka asi nejcennější, je glukan, jehož účinky ocení zejména lidé s diabetem. Tato látka vykazuje velmi příznivý vliv na krev a cévní soustavu, zbavuje tělo cholesterolu a prospívá správné funkci srdce. O glukanu je také známo, že se využíval jako prevence vzniku rakoviny vyvolané radioaktivním zářením. Glukan také pomáhá v boji s bradavicemi a jinými kožními problémy. Tuto látku řadíme mezi přírodní polysacharidy, pomáhá udržovat lidský organismus v rovnováze a posiluje jeho obranyschopnost.
▪ Bedla červenající - možnosti využití
Bedla červenající je velmi dobrá jedlá houba, téměř se rovnající bedle vysoké, která je známější. Červenání a hnědnutí povrchu plodnic některé houbaře odrazuje, ale neprávem. Chutné jsou zejména klobouky této bedly připravené na tuku a obalované pouze v mouce nebo jako řízek. Třeně jsou tuhé a dají se použít do polévek čerstvé nebo i sušené a semleté na houbový prášek.
▪ Bedla červenající - recept
Bedla a lá husa
bedly červenající
sůl
kmín
olej
Pro úpravu jsou nejvhodnější již plně vyvinuté klobouky bedel, a to proto, že ideálně kopírují placku pomyslné pánve bez jakýchkoli úprav.
Bedlám zkrátíme třeně na minimum, klobouky převrátíme lupeny navrch a případně mírným násilím upravíme tak, aby kopírovaly již zmíněnou pomyslnou rovinu pánve. Posolíme, pokmínujeme a smažíme na mírném plameni na oleji. Klobouky během smažení mírně zavadnou a kmín se tak uchytí na lupenech. Po mírném zahnědnutí lícové strany klobouků tyto v oleji osmažíme i ze strany lupenů a to do mírně růžové barvy. Hotové klobouky odstavíme na chvíli nastojato na okraj horké pánve, aby přebytečný olej odkapal. Houba takto upravená má výraznou chuť po tučné huse. Osobám se slabším žaludkem se doporučuje olej z klobouků vymačkat např. mezi dvěma vidličkami.
Diskuse k článku
RE : Bedla červenající /Macrolepiota rachodes/