Čechratka černohuňatá /Paxillus atrotomentosus/

▪ Čechratka černohuňatá - vzhled

Klobouk je jednobarevný světle nebo tmavě hnědý, povrch jemně sametový, matný, střed často prohloubený. Šířka klobouku je 10-25 cm. Lupeny jsou krémově žluté.

Třeň je zbarvený stejně jako klobouk, výrazně sametově potažený, kompaktní, často excentrický.

Dužnina je masitá, šťavnatá a nažloutlá s nakyslou vůní.

▪ Čechratka černohuňatá - výskyt

Čechratka černohuňatá roste velmi hojně od července do listopadu v jehličnatých a smíšených lesích na pařezech nebo ležících kmenech jehličnanů, zejména smrků a borovic. Čechratka černohuňatá je podobná slabě jedovaté čechratce podvinuté (Paxillus involutus), která se liší špinavě okrovým kloboukem, žlutavým třeněm a růstem ze země, nikoli ze dřeva.

Najdete ji na starých pařezech, ale moc velkou radost houbařům neudělá. Navíc shora vypadá jako hřib hnědý, takže spíš naštve, než potěší.

▪ Čechratka černohuňatá - vliv na zdraví

Zařazení čechratky černohuňaté mezi jedlé houby je naprosto mylné. Zatímco jeden atlas ji popisuje jako jedlou, ale chuťově spíše podřadnou, hodící se v malém množství pouze do směsí s jinými houbami, v jiném atlase je u její fotografie přeškrtnutý příbor a v popisu poznámka, že může vyvolat zdravotní potíže.

▪ Čechratka černohuňatá - možnosti využití

Bude jistě rozumnější sbírat osvědčené druhy a čechratku černohuňatou nechat volně růst. Za těžkých dob, kdy bylo nedostatek potravin, jí lidé pravděpodobně hojně konzumovali. V Rusku lidé tyto houby s různými následky využívají dodnes. Přesto se čechratka černohuňatá ke konzumaci, podle nejnovějších poznatků, velmi nedoporučuje.