Na hrad Kokořín za krásnými výhledy, strašidly a uměleckou inspirací

Kdysi ruiny zříceniny, dnes romantický hrad s šedivými kamennými zdmi vyrůstajícími z pískovcové skály, s fazolovitě zakroucenými hradbami a obrannou věží s krásným výhledem na nekonečné lesy. Místo, které svou zvláštní atmosférou inspirovalo v tvorbě umělce Antonína Mánesa, Karla Hynka Máchu, nebo Josefa Navrátila.

Hrad Kokořín - dominanta Máchova kraje

Hrad Kokořín stojí osaměle v romantickém kraji, do kterého se Mácha údajně doslova zamiloval – právě v okolí Kokořína vzniklo dílo Cikáni a Kokořín i několikrát zvěčnil v kresbách. Kvůli básníkově lásce k tamní přírodě a památkám včetně hradu Kokořín se i celé oblasti říká Kokořínsko – Máchův kraj.

Chráněnou krajinnou oblast Kokořínsko - Máchův kraj najdete ve středních Čechách, poblíž měst Mělníka, České lípy a Mladé Boleslavi. A v jejím středu, nad říčkou Pšovkou i známý hrad Kokořín. Dovnitř hradeb dlouhých 80 metrů je vtěsnán starý a nový palác, nádvoří, na kterém snad kdysi stávala další dřevěná budova, a 38 metrů vysoká válcová strážní věž. Právě podle ní každý pozná Kokořín – je jeho dominantou, bez které by kokořínská silueta nebyla tak neopakovatelnou.

Od prokleté zříceniny Kokořín po romantickou dominantu kraje

O počátcích hradu Kokořín se nedochovalo mnoho zpráv, je ale známo, že už ve 13. století existovala na území kokořínského panství tvrz. Držitelé panství ji nechali vytesat částečně do skály a několik skalních místností, do kterých se lze dostat po do skály vytesaných kamenných schodištích, se zachovalo do dneška. V jedné z místností je v kamenné stěně nika, nejspíš určená na sošku, takže je možné, že tu byla umístěna kaple.

Samotný hrad Kokořín a rozlehlé předhradí byl vybudován na popud purkrabího Hynka Berky z Dubé na ostrohu nedaleko od původní tvrze. Další záznamy jsou z roku 1427, kdy vlastnil Kokořín Aleš Škopek z Dubé. Ten prý se hlásil ke katolické straně, což v době husitských válek nebylo žádné plus – je pravděpodobné, že právě proto byl hrad Kokořín napaden a pobořen husitskými vojsky. V následujících letech se proto nenacházel v nejlepším stavu a nepomohlo ani to, jak rychle střídal majitele.

Když pak hrad Kokořín v roce 1522 zdědil Hynek ze Šebířova, podobal se už spíš zřícenině než hradu. Rozhodně se v něm nedalo bydlet, ovšem Hynek místo aby se ho pokusil opravit, postavil si ve vsi u poplužního dvora novou tvrz. A tak byl, celkem nevyhnutelně, od roku 1544 uváděn jako pustý. Vše ještě zhoršilo rozhodnutí císaře Ferdinanda II. zařadit jej mezi takzvané prokleté hrady, které byly v podstatě odsouzené k chátrání, protože se nesměly udržovat, aby nemohly díky své výhodné poloze ohrozit panovnickou moc.

Důležitým milníkem byl pro hrad Kokořín rok 1894, kdy ho jako zříceninu koupil pražský podnikatel a velkostatkář Václav Špaček, který si zakoupil i šlechtický titul s přídomkem ze Starburgu.  Jeho syn Jan nechal hrad ještě před první světovou válkou novogoticky zrekonstruovat, a tak byl hrad Kokořín v letech 1911-1916 architektem Eduardem Sochorem upraven do podoby, v jaké ho známe dnes. V roce 1951 o hrad Špačkové přišli, když ho nový režim zestátnil a dědicové rodu se ho znovu ujali až v roce 2006, kdy jim byl hrad navrácen. Mezitím, v roce 2001 se Kokořín stal národní kulturní památkou.

NÁŠ TIP:

Přečtěte si například také zajímavé informace o hradu Zvíkov!

Pověstmi opředený hrad Kokořín

Ke středověkému hradu s tak pohnutým osudem jako je Kokořín se nevyhnutelně musí vázat nejedna pověst, legenda či zkazka. Podle jedné z nich vyjíždí z hradu večer co večer na černém oři v houfu jezevčíků s ohnivými jazyky „divoký lovec“ a míří ke staré kokořínské tvrzi. Těžko říct, který z bývalých hradních pánů (a že jich bylo) se to nechce svého domova vzdát ani po smrti, jisté ale je, že není zlý. V minulosti se prý nejednou nad žebráky, nad lidmi, co si zoufali, slitoval a štědře je obdaroval.

Říká se ale, že na hradě nebydlí sám. Mezi kamennými zdmi mu prý dělá společnost záhadná bílá postava. Volný čas ve svém posmrtném životě tráví nočním obcházením po ochozu věže. A pokaždé, když obejde celou galerii, se prý celá věž jakoby jedním plamenem osvětlí. Možná že bílá paní čeká na svého divokého lovce a z dobroty srdce mu každou noc svítí na cestu, jak jen to bílé paní dovedou.

Další historka vypráví o dívce Lidušce, dceři mlynáře, kterou unesl Petrovský a jeho loupežná banda na hrad Kokořín. Tam ji chtěli useknout ruku a výměnou za výkupné ji poslat zpět do mlýna. Stará baba, která dělala loupežníkům hospodyni, se ale nad ní ustrnula a pomohla jí utéct. Na cestu jí dala do zástěry trochu hrachu, a tak mohla Liduška vyznačit cestu od hradu až domů a mlynář s dalšími ozbrojenci tak našli tajný přístup do hradu a všechny loupežníky zabili. Je ale možné, že někde poblíž Kokořína jsou dodnes ukryté mince z loupežnického pokladu.

Hrad Kokořín Máchou milovaný

Možná, že to byly i tyto pověsti, které tak přitahovali umělce na Kokořín. Nejspíš kombinace pověstmi vytvořené tajemné atmosféry a krásy okolní krajiny. Romantický duch hradu Kokořín se stal inspirací například malířům Josefu Navrátilovi a Antonínu Mánesovi, kteří hrad několikrát zvěčnili ve svých obrazech. A místo neuniklo pozornosti ani romantického spisovatele Karla Hynka Máchy. Na Kokořín se vypravil hned několikrát, jisté jsou minimálně jeho dvě návštěvy. Dva jsou zápisky v jeho denících, podle kterých podnikl první cestu 2. srpna 1832 a druhou 20. srpna 1833. Dvě jsou i dochované Máchovy kresby hradu Kokořín.

A podle některých znalců Máchova díla se básník do kraje doslova zamiloval a právě z něj čerpal velkou část inspirace i pro svou nejznámější báseň Máj. Na čem se nicméně shodnou skoro všichni je to, že právě zde, u hradu Kokořín, obklopen hlubokými lesy romantické krajiny, napsal své dílo Cikáni. Není tedy divu, že přímo u hradu najdete Máchovu skálu, kterou tak na začátku 20. století pojmenovali nadšení studenti literatury a uvnitř hradeb také památník K. H. Máchy. A díky Máchově obdivu a lásce vznikl i název celého kraje – Máchův kraj.

A kdo by se Máchovým krajem na hrad Kokořín chtěl projít, má možnost. Jedna z mnoha turistických a cyklistických tras je totiž pojmenovaná po Karlu Hynkovi, o kterém se ví, že tudy za svého života několikrát procházel. 22 kilometrů dlouhá Máchova cesta vede po červené značce okouzlující přírodou ze Zámecké vyhlídky v Mělníku přes Podolí, Harasovské tůně a tamní skály, přes bývalý mlýn Mlčeň, Kokořínský důl až na hrad Kokořín a odtud zase zpět do Mělníku. Tak vzhůru na cestu, třeba vás po trase osvítí duch romantického spisovatele.

zdroj úvodního obrázku: zdireckokorinsko.webnode.cz