Lžičník lékařský /Cochlearia officinalis/

Lžičník lékařský – popis

Lžičník lékařský je nízká, 15 - 30 cm, dvouletá až vytrvalá bylina. Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou masité, s dlouhým řapíkem. Čepel je celokrajná, ledvinitá a může nám připomínat svým tvarem lžičku (odtud botanické jméno, cochlear [latinsky] = lžíce). Listy mají výraznou, ostře palčivou chuť. Lodyhy se zpravidla větví a nesou hrozny bílých vonných květů. Plodem je kulovitá šešulka.

Lžičník lékařský – Léčivé účinky

Díky obsahu hořčin podporuje lžičník lékařský chuť k jídlu, podporuje trávení a pozitivně ovlivňuje činnost žaludku. Je močopudný. Lžičník lékařský dráždí kůži, používá se při revmatismu i při léčbě špatně se hojících ran. Používá se také při zánětech dutiny ústní, zánětech dásní, angíně apod. Dnes se používá také do směsí redukujících váhu, protože aktivuje i metabolismus. Jeho magické schopnosti mají výrazně ochranný charakter.

Použitelné části lžičníku lékařského: mladé listy, občas i kvetoucí nať a plod

Období květu: květen až červen

Lžičník lékařský – použití v kuchyni a pěstování

Lžičník lékařský byl dobře znám námořníkům. Během dlouhých plaveb jim poskytoval dostatečné množství vitamínu C, a tudíž sloužil jako prostředek proti kurdějím. Původním areálem rozšíření lžičníku lékařského jsou přímořské oblasti západní a severní Evropy, dobře snáší zasolené půdy pobřežních rákosin a luk. V evropském vnitrozemí roste druhotně jako pozůstatek dřívějších kultur, na mnoha místech zplaněl.

Tip: Kloktadlo

Při paradentóze se doporučuje kombinovat nať lžičníku se šalvějí ve stejném poměru. Čajová směs se naloží přes noc do vody, následující den se scedí a 2x denně kloktá.