Rozbory krve – co vše odhalí a jaké jsou ideální hodnoty

Laboratorní rozbor krve patří mezi nejzákladnější a nejčastější laboratorní vyšetření, se kterým se můžeme setkat. Odběr krve je rutinou každého praktického lékaře, který na základě laboratorního rozboru dokáže vyhledat nejrůznější problémy v našem organismu a diagnostikovat mnohá onemocnění. Se stále se zdokonalujícími medicínskými laboratorními postupy toho lze z krve určit čím dál více. Pojďme se podívat na složení krve a na základní hodnoty, které lze z oděru a následného rozboru zjistit.

Odběry krve

Odběr krve absolvoval pravděpodobně několikrát každý z nás. Rozbory krve, tzv. hematologické vyšetření, patří mezi nejčastější laboratorní vyšetřovací metody, které toho však současně dokáží o stavu pacienta mnoho vypovědět. Aby mohla být krev laboratorně vyšetřena, je třeba ji pacientovi odebrat. Praktičtí lékaři svým pacientům odebírají krev k testování zpravidla ráno. Aby byly výsledky testování směrodatné, je třeba dodržet několik pravidel.

Osoba, které bude rozbor krve proveden, musí k odběru přijít nalačno. Z toho důvodu se také krev odebírá v ranních hodinách. Pacient by se měl současně vyhnout konzumaci tučných jídel a alkoholu alespoň půl dne před odběrem. Nedodržení těchto pravidel vede k špatným výsledkům rozboru krve, např. konzumace sladkých potravin může vést ke zvýšení krevního cukru.

Lékař odebírá pacientovi krev v poloze vsedě nebo vleže, laboratorní rozbor krve se provádí z krve žilní nebo kapilární. Existují i speciální typy vyšetření, které vyžadují odběr krve z tepny nebo přímo ze srdce. Odběr krve probíhá pomocí injekční stříkačky, krev odebírá buď zdravotní sestra, nebo samotný lékař. Po vytažení jehly je na ranku přitlačen tampón a místo vpichu je opatřeno náplastí.

Složení krve

Než se blíže podíváme na samotný laboratorní rozbor krve a na hodnoty, které jsou zjišťovány, řekněme si alespoň pár slov o složení krve. Krev je složena z krevních buněk. Ty vznikají v kostní dřeni a jsou rozptýleny v krevní plazmě. Buňky můžeme rozdělit podle typu krevních tělísek na červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky. Krevní plazma je pak tvořena z bílkovin, iontů a vody. Krev je z 55 % tvořena plazmou a ze 45 % uvedenými buňkami. 

Červené krvinky (erytrocyty) jsou buňky bez jádra, nemohou se dále rozmnožovat, jsou pružné a obsahují nejvíce železa ze všech buněk v těle. Mají řadu funkcí, například přenos kyslíku a oxidu uhličitého a další komplikované vazby. Bílé krvinky (leukocyty) jsou pravými buňkami, obsahují totiž buněčné jádro. Zatímco červené krvinky jsou díky barvivu hemoglobinu červené, ty bílé jsou bezbarvé. Bílé krvinky hrají velkou roli v obranyschopnosti organismu. Nejmenšími krevními tělísky jsou pak krevní destičky (trombocyty), mají nepravidelný tvar, žijí jen několik dnů a hrají důležitou roli při srážlivosti krve. Laboratorní rozbor krve tak velmi často zjišťuje hodnoty těchto buněk, jejich vazby, obsahy bílkovin a dalších látek.

Rozbor krve - krevní obraz jako základ

Základním laboratorním vyšetření krve je zjištění krevního obrazu. Cílem tohoto rozboru je určit počet jednotlivých krevních elementů, tj. červených a bílých krvinek i destiček. Pomocí krevního obrazu dokáže lékař odhalit krevní chorobu, záněty i vážnější problémy. Pro zjištění krevního obrazu se krev odebírá do zkumavky s fialovou zátkou, která obsahuje speciální protisrážlivý roztok, díky kterému zůstanou všechny složky krve pohromadě a budou viditelné. Uveďme základní zjišťované parametry a jejich referenční hodnoty:

• Počet bílých krvinek – WBC; referenční hodnota 3,8-10*10⁹/l
• Počet červených krvinek – RBC; referenční hodnota u mužů 4,0-5,3*10¹²/l a u žen 3,8-5,2*10¹²/l
• Počet krevních destiček – PLT; referenční hodnota 150-350*10⁹/l
• Barvivo hemoglobin – HGB; referenční hodnota u mužů 135-175 g/l a u žen 120-165 g/l
• Hematokrit – PCT; procentuální zastoupení trombocytů v celé krvi; u mužů 0,40-0,54 a u žen 0,35-0,45
• Další zjišťované hodnoty – střední objem červené krvinky (MCV), objem krevních destiček (MPV), distribuční křivka trombocytů (PDW), průměrná hmotnost hemoglobinu v červené krvince (MCH)
• Další

Rozbor krve – základní biochemie

Kromě krevního obrazu se z krve zjišťuje také přítomnost a množství jednotlivých látek. Pro takové laboratorní vyšetření se krev odebírá do zkumavek s červenou zátkou, v ní se nachází roztok, který způsobuje srážlivost krve a umožní v centrifuze oddělení séra od dílčích krevních složek. Pomocí takového laboratorního rozboru se běžně zjišťuje přítomnost:

• Sodíku – vysoké množství sodíku v krvi naznačuje dehydrataci organismu, ideální hodnoty 132-145 mmol/l
• Draslíku – umožňuje sledovat poruchy metabolismu, ideální hodnoty 3,8 – 5,2 mmol/l
• Vápníku – 2,1-2,6 mmol/l
• Chloridu – 97-108 mmol/l
• Krevního cukru – informuje o metabolizmu cukrů, vysoká hodnota je standardním projevem diabetu, optimální hodnota 3,3 až 6,1 mmol/l
• Močoviny
• Kreatinu
• Enzymů
• A dalších

Co dalšího rozbory krve odhalí

Zjišťování krevního obrazu a základního biochemického rozboru patří k nejčastějším a nejobvyklejším laboratorním vyšetřením krve. O složení krve se toho však zjišťuje mnohem více. Jednoduše lze druhy laboratorních testů rozpoznat podle barvy použité zkumavky. Výše jsme uvedli, že zkumavka s fialovou zátkou se používá k rozboru krevního obrazu, zkumavka s červenou zátkou zase pro vyšetření přítomnosti jednotlivých látek.

Běžně se používají také zkumavky s černou zátkou, do kterých se odebírá krev za účelem zjištění sedimentace (FW). Rozbor odhalí usazování červených krvinek a dokáže odhalit infekce i nádory. Mimo to se používají i zkumavky s modrou zátkou, se kterými se provádí vyšetření APTT (funkce faktorů pro vnitřní srážení krve) a vyšetření QUICK-INR (funkce faktorů pro vnější srážení krve). Z krve lze také zjistit nádorové markery, acidobázi, hepatální testy, hormony, vitamíny, přítomnost železa a další.

Každý lékař si sám stanovuje, jaké hodnoty potřebuje z krve zjistit. Na základě toho provede odběr krve do požadované zkumavky, kterou předá do laboratoře pro provedení patřičného rozboru. Díky rozborům krve lze odhalit celou řadu onemocnění, které by nám jinak zůstaly skryty.