Bigorexie - porucha příjmu potravy, která trápí převážně muže

Bigorexie se řadí mezi poruchy příjmu potravy. Týká se především sportovců, kteří se věnují kulturistice či jiným sportům spojeným s potřebou nárůstu svalové hmoty. Bigorektici jsou nespokojení s vlastním tělem, trápí je nedostatečně vyvinutá muskulatura. Jsou schopní trávit hodiny v posilovnách a ničit si tělo nepřiměřeným cvičením. Nejnebezpečnější na této poruše je, že nemocní často nadužívají preparáty na bázi bílkovin, aminokyselin a anabolických steroidů.

Poruchy příjmu potravy a bigorexie

Bigorexie patří stejně jako anorexie a bulimie do skupiny poruch příjmu potravy. Můžeme ji nalézt také pod názvem svalová dysmorfobická porucha, porucha body image, Adonisův komplex (nadměrné až abnormální zaujetí pro optimální tělesný vzhled, fyzickou zdatnost a výkonnost) nebo obrácená anorexie. Jedná se o poruchu vnímání vlastního těla, přičemž postižený usiluje o dosažení až nereálných hodnot fyzické zdatnosti.

Společným znakem bigorexie, anorexie a bulimie je, že postižení jedinci se neustále zabývají svou hmotností a vzhledem. Dalším společným rysem je, že se jedná o psychickou poruchu. Pro jedince, který se potýká s poruchou příjmu potravy, je jídlo jeho hlavním a často jediným zájmem. Ve většině případů není jednoduché určit, zda se už jedná o poruchu příjmu potravy nebo ještě o běžné úvahy o tělesné hmotnosti a zájem o zdravou výživu. Obecně však platí, že o poruše mluvíme ve chvíli, kdy začnou být ostatní stránky života ovlivňovány jídelním chováním.

Bigorexie jako převážně mužský problém

Na rozdíl od anorexie nebo bulimie, kterou trpí převážně dívky a ženy mající touhu po štíhlejší a dokonalejší postavě, trpí bigorexií hlavně muži. Pokud bigorexii podlehnou ženy, jde většinou o kulturistky.

Postižení bigorexií mají pocit, že jsou drobní, slabí a málo svalově vyvinutí. Tento komplex řeší pomocí zcela neúměrného cvičení. Jediným smyslem života se pomalu stává tělesná zdatnost. Bigorektici ztrácí zájem o všechny ostatní aktivity, přátelé, rodinu. Bigorektici dodržují velmi přísnou dietu obsahující vysoké množství bílkovin, nízké množství tuků a často konzumují doplňky stravy (většinou bílkovinné povahy) a zakázané látky (anabolické steroidy).

Cílem je většinou nereálně dokonalý vzhled, který bývá zobrazován na stránkách kulturistických časopisů nebo ve filmech s akčními hrdiny.

Příznaky bigorexie

Typickým příznakem bigorexie je nadměrné cvičení a snaha dosáhnout stále větších objemů, vyrýsování a až uměle dokonale osvaleného těla. Postižení už cvičí pouze kvůli vzhledu a ne pro potěšení. Většinou se bigorektici neustále v posilovnách pohybují poblíž zrcadla a kontrolují svůj vzhled.

Snaha dosáhnout vzhledu velmi svalnatého muže nebo televizní hvězdy ve stylu akčních hrdinů jim přerůstá přes hlavu. Užívají velké množství potravinových doplňků (kreatinu, proteinu, steroidu), rychle se jim mění váha. Bigorektici také často praktikují nebezpečné metody hubnutí: extrémní dieta, laxativa, zvracení, diuretika apod.

Příliš svého času a peněz věnují na úpravu zevnějšku a přesto mají trvale depresivní pocity vyvolané přesvědčením, že nikdy nevypadají dobře. Neustále potřebují, aby je někdo ujišťoval o tom, jak dobře vypadají, permanentně drží bílkovinové a nízkotučné diety.

Rizika spojená s bigorexií

Vzhledem k dlouhodobému přetěžování organismu, náročným tréninkům a nedostatečné regeneraci dochází k poškození hybného systému. Bigorektici usilují o nárůst svalové hmoty, a proto jim velmi rychle stoupá hmotnost, čímž dochází k náhlému přetěžování pohybového aparátu a kloubů.

Dochází také k přetěžování trávicího systému, jater a ledvin, a to v důsledku užívání vysokých dávek bílkovin a dalších doplňků stravy.

Protože tato intenzivní až chorobná péče o tělo a o zevnějšek je finančně i časově velmi náročná, dochází často i k finančnímu vyčerpání a k sociální izolaci a deprivaci.

Rozdíl mezi zdravým přístupem ke sportu a k výživě a bigorexií je ten, že bigorektik podřídí sportu úplně vše. Nemá jiné zájmy než sport, partnerku si volí také ze sportovního prostředí a z klasických tréninků se stávají rituály. Pokud akorát rádi sportujete a zajímáte se o zdravou výživu, ale neovlivňuje to zcela Váš život, neznamená to, že trpíte bigorexií!

Léčení bigorexie

Postižení si neuvědomují a nepřipouští, že jsou nemocní. Okolí je taktéž ze začátku vnímá spíše jen jako někoho, kdo pečuje o své zdraví. To, že by se mohlo jednat o nemoc, často ani netuší. Tato choroba, jak už bylo řečeno, se týká většinou mužů, zejména kulturistů. Protože jde o velké nabírání svalové hmoty, můžeme mluvit o téměř ryze mužské záležitosti. Ženy jsou společenským tlakem nuceny vypadat co nejštíhleji, takže trpí častěji naopak anorexií nebo bulimií.

Bigorexie se dá pochopitelně léčit, a protože jde o mentální poruchu, je tu důležitá hlavně psychika. Prvních příznaků bigorexie si nejprve začnou všímat příbuzní a nejbližší rodina. Postižený sám není schopen přiznat, že má nějaké problémy. Důležité je, aby dal na péči svého okolí a navštívil psychologa. Ten s bigorektikem postupně probere všechny aspekty a přijde na příčinu. Někdy je potřeba návštěva i u psychiatra.

Bigorexie v praxi aneb jak poznat bigorektika

Jak poznat člověka, který trpí bigorexií? Je to stejné jako s anorexií. Nutné je všímat si jak psychických, tak fyzických změn. Anorektičky nosí volné oblečení, aby nebylo na první pohled patrné, jak jsou extrémně štíhlé. Lidé postižení bigorexií  většinou nosí naopak upnuté oblečení, aby byly co nejvýrazněji vidět svaly. I přes svoji extrémní snahu nemají bigorektici dokonalou postavu. Většinou bývají obtloustlí, protože přijímají ohromné množství potravy. Poznámky, ať už dobře mířené či urážlivé, postiženým rozhodně nepomohou.

Někteří bigorektici dokonce odcházejí ze studií nebo z práce, aby mohli veškerý svůj čas věnovat posilování. Posedlost po dokonalosti, obdivu a naprostá zaujatost stravováním se po nějaké době nedá přehlédnout…