Arteterapie: Důvěrný rozhovor s podvědomím

Arteterapie není výmyslem poslední doby. Pohyb tužky po papíře totiž spojuje řadu oblastí v našem mozku a do hry zve i naše podvědomí. Nevěříte? Stačí si vzpomenout, jak jste jako děti domalovávaly obrázky v učebnici. Jak jste jako adolescenti překreslovali plakáty. A nebo jako dospělí malovali do zápisníků na poradách. Uklidňovalo vás to, že? Napětí, které vaše tělo signalizovalo s každým dalším tahem ustupovalo. Pokud tedy kresbu či malování bez ambice na výsledek samotný do svého života vpustíte a případně navštívíte některý z arteterapeutických seminářů, můžete se o sobě mnohé dozvědět. Proč tomu tak je?

Arteterapie: „Hra“ s psychologickým přesahem

Arteterapie je dle České arteterapeutické společnosti považována za léčebný postup, kdy se výtvarného projevu využívá jako hlavního prostředku pro poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. Jinými slovy, prostřednictvím výtvarného projevu vynášíte do vědomé části svého vnímání témata, která vaše podvědomí vyhodnotí jako podstatná (a k řešení) v daný moment. V ideálním případě byste měli vyhledat specialistu, který kromě „nadhledu“ má též psychologické vzdělání. Zahrávat si totiž se svými strachy a těžšími tématy bez odborného vedení není úplně optimální. Nezapomeňte také, že ke svému podvědomí nemáte zpravidla přístup, a tak vám vaše dílo nemusí ukázat zhola nic. Teprve zkušené oko terapeuta zpravidla odhalí, co se bude řešit a jaké kroky zvolit.

Arteterapie: Co vše vás může potkat?

Na rozdíl od většiny uměleckých škol je arteterapie záležitostí vaší intuice. Zadání mohou znít jednoduše, ale také složitě a řekněme výtvarně těžko uchopitelná (znázorni svůj domov, strach, radost, rodinu, touhu být lepší, zlost na…). Pokud však necháte tvořit své nitro, budete překvapeni, co vše uvnitř sebe nesete. Arteterapie obvykle využívá barev všeho druhu – od vodovek, přes tempery, prstové barvy, suché pastely, voskovky po přírodní materiál jako hlína, bahno, listí, květy… Maluje se vším: štětci, klackem, větví, rukou, nohou… Paradoxem také bývá, že i vizuálně hezký obrázek může ukrývat těžká traumata. Naopak subjektivně „ošklivé“ dílo může být povznášející. Právě proto je třeba v arteterapii pracovat se školeným terapeutem.

Arteterapie: Mysl myslí v obrazech

Výhodou této techniky je, že naše mysl, ale také podvědomí pracuje s „obrazy“. K vyjádření sice mysl využije slova, ale představivost (a to i katastrofické scénáře) pracuje právě s obrazy. Arteterapie tedy „jen“ chytí daný obraz v čase a prostoru. Navíc slova a myšlení umíme ohnout, obraz už méně. Vymazat si vzpomínku z hlavy je velmi těžké, pokud si však „energii“ tohoto zážitku vtisknete na papír či na jiný materiál, který je v zadání, a prostřednictvím arteterapie téma otevřete, můžete s tímto obrazem pracovat. Vaše podvědomí pak má šanci změnu náhledu na danou problematiku zvážit či přijmout a vám se uleví.

Arteterapie: Cesta k sobě

Jako každá technika, i arteterapie je určitou formou cesty k sobě. Arteterapie v důsledku nabízí pochopení vlastního chování, jednání, strachů, trápení i traumat. Stejně jako ostatní metody, i tato však vyžaduje určitou systematickou „práci“ na sobě samém. Jeden víkendový pobyt či dvouhodinovka na seznamovacím semináři nám arteterapii dovolí ochutnat, ale teprve poctivou pravidelností může dojít k posunu. Arteterapie je vhodná i pro děti, neboť právě skrze obraz umí často projevit to, co je uvnitř nich ukryté. Opět však je nutné vyhledat specialistu. Daná témata totiž mohou být bolestivá a cesta stvořením obrazu teprve začíná. Stejně tak se nedoporučuje obrazy vystavovat. Přeci jen je to očistný proces, a kdo by chtěl mít na stěně špinavé prádlo, že?

Arteterapie: Ne každé umění je uměním?

V této souvislosti je dobré nahlédnout i na to, čím se obklopujeme. Velké téma je například „umění“. Pokud budete hledat definici umění, zjistíte, že nic takového vlastně není. Umění je v nadneseném slova smyslu otázka osobního vkusu, naladění a peněženky. Z filozofického hlediska by se dalo říci, že uměním se rozumí vše, co nás vnitřně pozvedá. Krásný obraz však neznamená „krásná“ krajina/obličej/detail. Krásným obrazem se rozumí náboj, který je cítit pod barvami, za každým tahem. Pokud nás dané dílo naopak zatěžuje, cítíme se v napětí či padáme do temnot deprese, pak se zpravidla nejedná o „umění“, ale arteterapii umělce, která v galerii visí. A opravdu si chceme přibírat cizí témata k těm našim?

Autor: Markéta Palatin