Tkaní: textilní řemeslo s bohatou historií

Tkaní je technika výroby látek, která spočívá v opakovaném provazování dvou kolmých soustav nití. Jde o prastaré textilní řemeslo, které je však živé i dnes a dokonce se stále můžeme setkat i s ruční výrobou tkanin. 

Základním principem tkaní je provazování dvou křižujících se kolmých soustav nití. Podélné se nazývají osnova, příčné útek. Během tkaní se zvedají některé nitě osnovy, čímž vznikne prošlup, kterým se provléká útek. V dalším kroku se zvednou jiné nitě. Provazování se provádí podle daného systému, který se nazývá tkalcovská vazba. Existují její tři základní druhy – plátnová, keprová a atlasová. Na našem území se většinou používají první dvě jmenované a jejich odvozeniny. 

Tkaní z přírodních i umělých vláken

Zatímco dříve se ke tkaní využívala výhradně přírodní vlákna, dnes je doplňují i ta umělá. Přírodní pocházejí nejčastěji z rostlin, a to třeba z jejich semen jako bavlna, z lodyh jako len nebo konopí, z listů jako sisal nebo plodů jako kokos. Mohou být ale i živočišného původu, jako na příklad hedvábí, které se získává z výměšků snovacích žláz nočních motýlů. V současné době se často používají syntetická vlákna, která vznikají chemickým zpracováním na příklad uhlí, nafty a podobně. Jsou to nejčastěji polyester, polyamid nebo chemlon. 

Existují různé druhy tkanin. Stále se také používají tradiční názvy, které vyjadřují určité vlastnosti látky. Na příklad brokát je těžší hedvábná tkanina v atlasových vazbách, manšestr je podélně pruhovaný samet a damašek bavlněná nebo lněná žakárová tkanina na ložní prádlo a ubrusy. 

Prastaré textilní řemeslo

Nejstarší nálezy tkanin máme ze 7. tisíciletí před naším letopočtem. Vyráběly se ze lnu, což byla nejstarší textilní surovina. Nejstarší doklad tkaní u nás pochází z roku asi 5 000 před Kristem, v Lulči na Vyškovsku se našla keramická nádoba s otiskem tkaniny. Předpokládá se, že už v pravěku lidé využívali principy, které se později uplatnily v tkaní. 

Rozvoj tkaní v Evropě

Kvalitní látky se tkaly už ve starověku, avšak nástroje se zdokonalovaly, a tím i výrobky. V 8. století založil Karel Veliký textilní střediska v Lyonu a Rouenu, ve 12. století se ve Francii začalo tkát hedvábí. Až do období renesance ale Evropa byla závislá na dovozu látek z Blízkého a Dálného východu. 

Jak se tkaní vyvíjelo, vzniklo kromě domáckého a venkovského tkaní i tkaní řemeslné, provozované zejména ve městech, kde s rozvojem tohoto textilního řemesla vznikala i společenstva tkalců, tkalcovské cechy. Od 14. století se v Evropě zakládaly textilní manufaktury. Průmyslová revoluce v 18. století pak přinesla mechanické tkalcovské stavy a manufaktury byly postupně nahrazovány textilními továrnami. 

První tkací stavy a postupná mechanizace tkaní

Nejdřív se tkalo ručně na rámu, ze kterého se později vyvinul tkalcovský stav. Do poloviny 18. století se poté způsob tkaní příliš nezměnil, až po vypuknutí průmyslové revoluce docházelo k mechanizaci tkaní. 

První kroky k mechanizaci tkalcovských stavů se uskutečnily v Anglii, kde došlo k několika objevům, které umožnily vznik strojové výroby, tím modernizaci tkaní a navýšení textilní výroby. První mechanický tkací stav vyrobil roku 1786 Edmund Cartwright. Pro jeho konstrukci bylo zásadní vynalezení létacího člunku Johnem Kayem. Moderní tkalcovský stav byl nejdříve poháněn zvířecí silou, tu později nahradila síla páry z parního stroje. V českých zemích se mechanický tkací stav začal používat už na konci 18. století. 

Ruční tkaní ještě nezaniklo

Průběžně docházelo k dalším úpravám a modernizaci. Pokrokem bylo na příklad strojové tkaní vzorovaných textilií, které umožnil Joseph Marie Jacquard. Roku 1805 vyvinul stroj, který byl tvořený složitým systémem umožňujícím ovládání nití osnovy, což umožnilo vytvářet složité vzory jednodušeji a rychleji než ručně. Mechanické stavy se během dalších let vyvíjely a zdokonalovaly, takže se práce tkalců tkanin zrychlovala a zefektivňovala. 

Mechanické tkací stroje rychle nahradily ruční tkalcovské stavy, ale ruční řemeslo stále nezaniklo a dnes je uměleckým řemeslem nebo koníčkem. Ruční tkaní se také používá jako pracovní terapie lidí s tělesným postižením.