Stydlivý měchýř znepříjemňuje život, dá se ale léčit

Člověku obvykle nedělá výrazné potíže v případě nutnosti vykonat potřebu na veřejných toaletách nebo třeba na WC v restauraci či u známých na návštěvě. Jsou ale také lidé, pro které tato situace znamená nepřekonatelný problém a jinde než o samotě doma se zkrátka nevyprázdní. Jejich problém se odborně nazývá paruréza, známý je i pod pojmem stydlivý měchýř, a nepříjemně ovlivňuje jejich život.

Co je to paruréza?

Paruréza, nebo také syndrom stydlivého měchýře, je v podstatě sociální fobie, tedy strach z toho, být někým sledován a kritizován. V tomto případě jde o obavu a ostych při močení na veřejných toaletách, respektive všude tam, kde jsou přítomné jiné osoby v určité vzdálenosti nebo hrozí, že by mohly přijít. Na rozdíl od urologických problémů, jako je například zánět prostaty, není tento problém způsobený fyzickým blokováním proudu moči, ale jde o psychickou poruchu, která se při močení na veřejnosti projevuje.

Člověk, kterého trápí stydlivý měchýř, se mimo domov vymočí jen obtížně, nebo dokonce vůbec. A to ani ve chvíli, kdy sám postižený chce nebo i opravu nutně potřebuje. Je zřejmé, že tyto problémy mohou zásadně a nepříjemně ovlivňovat jeho život. Paruréze člověk přizpůsobuje své aktivity, přijímá málo tekutin, vyhýbá se delšímu pobytu ve společnosti, a když už musí na toaletu, pustí například prudce vodu z kohoutku nebo spláchne toaletu, aby nebylo slyšet, že močí.

Stydlivý měchýř způsobuje stres

Prvotní příčina vzniku parurézy je většinou neznámá, nemocní si ale dobře vybavují chvíli, kdy se s problémem setkali poprvé. Většinou to bylo na dlouhé cestě, ve škole nebo v baru či restauraci, často v situaci, kdy na toaletu čekala řada dalších lidí. Postiženému se stáhly svaly a nemohl se vyprázdnit. Začal se bát, že na něj ostatní dlouho čekají, říkají si, co na toaletě asi dělá nebo v případě pánů, že na záchod šel jen okukovat další muže u pisoárů. Na základě těchto obav se vytvoří psychický blok, který se s nemocným táhne dál.

Ve vykonání potřeby pak lidem, které trápí paruréza, brání řada faktorů. Patří mezi ně třeba přítomnost dalšího člověka na toaletách nebo už jen představa, že by někdo mohl přijít. Dále je to třeba blízkost, kdy paruretici potřebují být daleko od ostatních lidí a mít čas, takže pokud za dveřmi někdo čeká, než se vymočí, cítí se pod tlakem a nejde jim to. Někomu vadí také velký hluk, kvůli kterému se nemůže soustředit, jinému zase ticho. Rozhodující je i podoba toalet, mužům může vadit pisoár, u kterého nemají dostatek soukromí. Problém může činit také kabinka, která není zcela uzavřená nebo nejde zamknout.

Všechny zmíněné faktory jen zvyšují stres, který brání ve vyprázdnění se. Nemocný se časem dostává do začarovaného kruhu. Už předem se bojí a je nervózní z toho, že se nezvládne vymočit, tento stres mu ve vykonání potřeby poté opravdu zabrání. Každý další pokus pak může syndrom ještě zhoršovat.

Jak poznáte, že vás trápí paruréza?

U každého se stydlivý měchýř může projevovat trochu jinak. Nemocní většinou mají problém vymočit se zejména při návštěvě veřejných toalet, ale také u známých na návštěvě nebo dokonce u sebe doma, pokud je přítomna návštěva nebo pokud někdo další čeká na toaletu. Závažnost postižení tímto syndromem může být od mírného stupně, kdy se paruretik může za určitých podmínek na veřejných toaletách vymočit, až po závažný stupeň, kdy postižená osoba zvládne vykonat potřebu jen o samotě doma.

Kromě nemožnosti vymočit se v přítomnosti ostatních lidí je příznakem onemocnění také dlouhý interval před začátkem močení. Tento fakt ještě nemusí nutně znamenat, že vás postihla paruréza. Pokud je však tento problém dlouhodobý, může skutečně jít o stydlivý měchýř.

Důležité pro odhalení syndromu je to, že při močení nejsou patrné další příznaky, které by mohly poukazovat na fyzickou překážku močení. Neobjevuje se pálení při močení, bolest podbřišku a podobně, jde čistě jen o psychický blok.

Odhalení stydlivého měchýře umožní jeho léčbu

Pokud váš problém zní paruréza, nevěšte hlavu. Stejně jako mnohé další psychické potíže, jde i syndrom stydlivého měchýře léčit. Důležité je, aby si nemocný uvědomil, že problém má a že ho chce řešit. Podle odborníků totiž trpí touto poruchou až 14 procent lidí, většinou mužů, ale jen velmi malá část se se svým problémem někomu svěří. Máte-li tedy potíže s močením, obraťte se na lékaře.

Nejdřív by se měla provést urologická vyšetření, která vyloučí jiné příčiny potíží, například infekci, mechanickou překážku nebo nějaké závažnější onemocnění. Pokud se žádné jiné problémy neobjeví, jde skutečně u parurézu jako psychický problém, kterou může pomoci řešit psycholog.

Paruréza a možnosti její léčby

Vhodný způsob léčby parurézy závisí na konkrétním člověku a situaci. Neexistuje jednotná léčba, důležitý je individuální přístup. Prvním krokem k úspěchu většinou bývá změna myšlení nemocného tak, aby nepovažoval močení na veřejnosti za problém a za něco, co se nesmí. Vyprazdňování je nezbytnou funkcí, kterou musí vykonávat všichni. A navíc je jedno, jakým způsobem. Neexistuje požadavek na správnou délku, rychlost, hlasitost a podobně.

Při menších obtížích se lidem doporučuje zaměstnat při vykonávání potřeby mozek něčím jiným a pokusit se nemyslet usilovně na to, že se potřebujeme vyprázdnit a nejde to. K řešení syndromu parurézy také slouží kognitivně-behaviorální terapie a návštěvy podpůrných skupin, kde se setkávají lidé trpící parurézou a navzájem se podporují, povzbuzují a sdílí své zkušenosti. Stydlivý měchýř se v závažných případech, kdy osoba trpí depresemi a vážnými úzkostnými stavy, může léčit také medikamenty. Urolog může pacientům nabídnout i katetrizaci močového měchýře, která spočívá v zavádění katetru do močové trubice tak, aby se mohli lidé mechanickou cestou vyprázdnit.

Rozhodnutí o ideálním způsobu léčby je dobré jej konzultovat s odborníkem, často se využívá kombinace několika metod. Dobrou zprávou na závěr je, že léčba většině paruretiků přináší zlepšení syndromu a mnohým i úplné vyřešení jejich problému.