Obsedantně kompulzivní porucha vytváří nepříjemné úzkosti, s nimiž ale lze bojovat

Mezi jednu z nejčastěji vyskytujících se psychických poruch patří obsedantně kompulzivní porucha, ve zkratce označovaná jako OCD. Podle aktuálních výzkumů trpí tímto typem psychického onemocnění celá tři procenta populace. Při onemocnění dochází k produkování myšlenek, které nemocného nutí k nutkavému jednání. Jak se OCD projevuje, jaké jsou její příčiny a jak lze s touto nemocí bojovat? O tom se dozvíte v následujících řádcích.

Obsedantně komuplzivní porucha - projevy onemocnění

Stalo se vám někdy, že vás přepadla myšlenka, že jste možná zapomněli vypnout vařič, nakrmit psa nebo zamknout dveře? Pak si představte, že osoby postižené obsedantně kompulzivní poruchou neboli OCD trpí těmito nepříjemnými pocity téměř nepřetržitě. Již název tohoto onemocnění popisuje jeho projevy. Nemoc se projevuje obavami, označovanými jako obsese, obavy pak postižená osoba dokáže mírnit tzv. kompulzemi, což jsou opakované úkony, rituály, díky kterým se dokáže na určitou dobu zklidnit a dostat do stavu pohody.

Obsese

Nepříjemné myšlenky jsou spojeny se stále se vracejícími obavami, tzv. obsesemi. Každý postižený může mít obavy z různých problémů, někdo má obavu z infekce, jiný z ušpinění, někoho zase trápí neustávající stresující myšlenky z rizika onemocnění sebe i blízkých. Může být opravdu velké množství podnětů, které vyvolají obsesi, opět záleží na daném jedinci. Obsese bývá vyvolána např. podáním ruky, zamčením bytu, pohledem na osobu nebo předmět, ale také třeba pouhou myšlenkou.

Kompulze

Vzniklé obavy způsobují úzkost a napětí. Tuto vnitřní nevyrovnanost a neklid však dokáže postižená osoba potlačovat tzv. kompulzemi, čili opakovaným vykonáváním úkonů. Jde vlastně o rituál, stále dokola se opakující činnost, díky které se může nemocný na omezenou dobu dostat do stavu klidu. Obsese zpravidla nezmizí do doby, než dojde k provedení daného rituálu. Problém je, že brzy může nastat další obsese, která vyžaduje provedení dalších kompulzí. Kompulze pak dělíme na dva typy, na nápravnou kompulzi, kam se řadí např. potřeba mytí rukou, dalším typem je kompulze ujišťující. Osoba pak vyžaduje zkontrolovat situaci, problém, až poté psychické napětí odezní.

Obsedantně kompulzivní porucha - příznaky úzkosti

Úzkosti a stresy, vyvolané konkrétními podněty, nejsou pro člověka nebezpečné, výrazně však omezují kvalitu života postiženého. Ten s úzkostí bojuje svým vlastním způsobem, vytvoří si kompulzi, která mu pomůže se s pro něj těžkou stresovou situací vyrovnat a úzkost neutralizovat, byť jen na krátkou chvíli. Prožívání úzkosti a napětí se však projevuje i tělesně. Dojde k náhlému zvýšení tepu, bušení srdce, zvyšování svalového napětí, pocitům únavy, brnění, nadměrnému pocení a v mnoha případech také k vyvolání průjmu nebo naopak zácpy. Postižená osoba zkrátka velmi snadno zjistí, jaké podměty na něj působí a jakým způsobem.

Obsedantně kompulzivní porucha - výskyt onemocnění OCD

Podle aktuálních průzkumů trpí obsedantně kompulzivní poruchou až tři procenta populace. To rozhodně není zanedbatelné číslo, je však třeba upozornit, že se obsedantně kompulzivní porucha projevuje v různých podobách a obzvláště v mírnějších formách ji lze velmi dobře snášet. Ovšem již při prvních příznacích OCD by měla být podstoupena adekvátní léčba, jelikož se projevy onemocnění stupňují.

Mnohé výzkumy potvrdily, že se nemocní odhodlají k léčbě často až po několika letech, co objevili první příznaky. Obvykle to je v době, kdy je míra obsesí a potřeba kompulzí velmi frekventovaná a kvalita života jedince je značně omezena. Obsedantně-kompulzivní porucha se častěji vyskytuje u žen, nejvíce trápí osoby mezi 15 až 25 lety. Onemocnění se však vyskytuje v nezanedbatelném počtu také u osob ve věku 5 až 15 let. Průměrný věk onemocněných žen a mužů je 20,5 let.

Obsedantně kompulzivní porucha a její diagnostika

Spousta osob podstupuje léčbu po mnoha letech od prvních projevů proto, že si ze začátku neuvědomily, že jde o poruchu. Diagnostikovat onemocnění OCD nemusí být jednoduché. Pokud např. po zamknutí dveří dostanete nepříjemný pocit, že jste dveře nezamkli, a vrátíte se a situaci pro jistotu prozkoumáte, nemusíte to nutně znamenat, že trpíte obsedantně-kompulzivní poruchou. Ovšem v případě, že tak činíte prakticky kdykoliv, kdy za sebou zamknete, je třeba být na pozoru. Zamčení dveří může vyvolat obsesi (strach z nezamknutí), což vyžaduje neutralizaci pomocí kompulze (kontrola, ujištění se).

OCD lze diagnostikovat v případě, kdy ke vtíravým nepříjemným pocitům dochází ve dvou a více týdnech. Současně pak musí jít o vlastní myšlenky. Pokud by postižený nabyl dojmu, že jsou mu tyto pocity a obsese někým podstrkovány, může jít o příznak jiné psychické poruchy – schizofrenie. Platí jednoduché pravidlo – pokud k obsesím a následujícím kompulzím dochází často a pravidelně, je na místě navštívit odborníka a svěřit se se svými problémy.

Léčba obsedantně kompulzivní poruchy (OCD)

Obsedantně kompulzivní porucha vyžaduje specifickou léčbu, která se zakládá na kombinaci terapie a užívání antidepresiv. Cílem léčby je zbavit pacienta potřeby vykonávání kompulzí, stejně tak i omezení výskytu obsesí.

Terapie

Nedílnou součástí léčby obsedantně-kompulzivní poruchy je podstoupení kognitivně behaviorální terapie. Neexistují žádné obecné pokyny pro vykonání této terapie, vždy musí jít o postup na míru pro každého pacienta. Cílem terapie je naučit nemocného postupně se vyrovnávat s nepříjemnými pocity bez vykonávání kompulzí. Pod vedením odborníka je postižená osoba vystavena situaci, která vyvolá ony nechtěné pocity úzkosti a napětí.

Nemocný se poté musí se situací vyrovnat i bez provedení kompulze. Příkladem může být pacient, který trpí strachem z bakterií a dotyk čehokoliv v něm vyvolává potřebu kompulze ve formě mytí rukou. Terapie spočívá v tom, že je pacient nucen dotknout se „infikovaného“ předmětu, je mu však zabráněno dosažení kompulze – mytí rukou. Pocit úzkosti a napětí po nějaké době odezní, pacient tak postupně dochází k tomu, že jde s úzkostí bojovat i bez kompulzí.

Antidepresiva

Součástí léčby OCD je užívání antidepresiv. Ty mají za cíl mírnit projevy úzkostí a napětí a usnadňují tak léčbu pomocí terapie. Zjednodušeně lze říci, že terapie slouží primárně k odstranění nutnosti kompulze, užívání antidepresiv pak zase mírní úzkosti a eliminuje obsese.

Obsedantně kompulzivní porucha patří mezi velmi nepříjemné psychické poruchy, které však lze léčbou držet pod kontrolou. Pokud se však OCD neléčí, příznaky se prohlubují, dochází k přibývání dalších a dalších obsesí a postižená osoba ztrácí schopnost provozu v normálním životě. Pokud tak máte pocit, že by se vás nebo blízkých mohlo toto onemocnění týkat, neváhejte a poraďte se s odborníkem.