Maracuja, rambutan, pitahaya a další méně známé druhy exotického ovoce, které stojí za to vyzkoušet

Vyzkoušejte mučenky: maracuja a granadilla

Českým názvem mučenka pojmenováváme druhy exotického ovoce, kam patří třeba maracuja. Plod pocházející z Latinské Ameriky má kožovitou slupku modré nebo purpurové barvy a uvnitř oranžovozelenou šťavnatou dužinu s mnoha semeny. Maracuja neboli passion fruit má výraznou chuť, lehce kyselou a podobnou černému rybízu. Vyzkoušet můžete také mučenku sladkou, granadillu. Jde o kulatý plod protáhlý do stopky se žlutooranžovou slupkou. Dužina je rosolovitá a šedavé barvy, obsahuje černá semínka a její chuť je sladká, jemně aromatická a připomínající angrešt.

Pokud chcete mučenku ochutnat a užít si její sladkou chuť, vybírejte zralé plody. Poznáte je podle zvrásněné slupky. Mučenky s hladkou slupkou můžete nechat několik dní dozrát při pokojové teplotě.

Mučenku rozkrojit a vydlabat

A jak vlastně maracuju či granadillu konzumovat? Je to snadné – plod stačí umýt, rozkrojit a lžičkou vydlabat dužinu. Konzumaci doporučujeme nejen pro výbornou chuť, ale i vysoký obsah vitamínů a minerálů, které toto exotické ovoce obsahuje. Mučenky jsou zdrojem vitamínů skupiny B, provitamínu A i vitamínu C, dále obsahují draslík, hořčík, fosfor a železo, ale i vlákninu.

Maracuja i granadilla se hodí také do ovocných salátů, dezertů a polev na dorty, připravit se z nich mohou marmelády nebo džusy. Zejména maracuja se pro své velmi výrazné aroma velmi často využívá jako hlavní ochucovadlo nápojů z exotického ovoce.

Lahodná papája pro lepší zažívání

Další exotické ovoce, které jistě stojí za ochutnání, je papája. Pochází z jižního Mexika a Guatemaly, ale pěstuje se také v jižní Africe, jihovýchodní Asii a na Havaji. Její plody jsou oválné či tvarem připomínají hrušku, záleží na odrůdě. Slupka zelenožluté barvy skrývá sladkou oranžovou dužinu, uprostřed se nachází černá semínka, která mají ostrou kořeněnou chuť a dokonce se někdy používají jako náhrada černého pepře.

Právě semínka je třeba před konzumací odstranit. Ideální příprava papáji je oloupat slupku, plod rozpůlit a vydlabat semínka. Dužinu poté můžeme nakrájet na kousky. Papája se pojídá samotná, můžete ji zkusit pokapat citronem či limetkou. Přidává se také do salátů a dezertů, výborně chutná s jemným masem, jako jsou ryby nebo drůbež.

A proč vyzkoušet právě papáju? Je jedním z nejzdravějších druhů ovoce. Obsahuje vitamíny A, B a C, ale také velké množství vápníku. Kromě toho je také zdrojem trávicího enzymu papainu, který podporuje dobré zažívání. Papája se proto používá do marinád, díky kterým maso velmi dobře změkne a také se lépe tráví.

Mangostan – nejchutnější exotické ovoce

Mezi různými druhy exotického ovoce byste rozhodně neměli přehlédnout na mangostan, který je považován za jeden z nejchutnějších plodů. Pochází z Indonésie, ale pěstuje se ve všech tropických oblastech. Kulovité, asi devět centimetrů velké bobule mají velmi silnou lesklou červeno až fialovohnědou slupku, může být dokonce i černá. Uvnitř se nachází bílá nebo narůžovělá měkká a šťavnatá dužina. Chuťově připomíná broskev, lze cítit i nádech citrusů a hroznů, má karamelové aroma.

Při nákupu dbejte na to, aby mangostan neměl poškozenou slupku. Dužina se totiž potom velmi rychle kazí. Mangostan pojídejte samostatně čerstvý, připravují se z něj také džusy nebo se přidává jako aroma do sorbetů. Dužina obsahuje semena, která se dají konzumovat až po upražení. Kromě výborné chuti vás potěší jistě i to, že je mangostan největším zdrojem xantonů, tedy látek působících proti bakteriím a zánětům.

Máte rádi liči? Zkuste i podobný rambutan

Rambutan pochází z Malajsie, ale pěstuje se i v dalších tropických oblastech Asie. Drobné kulovité či oválné plody mají zeleno růžovou až karmínově červenou barvu. Jejich pevná slupka je pokrytá měkkými a dlouhými ostny. Pod slupkou se nachází šťavnatá žlutobílá dužina. Svým vzhledem se rambutan podobá známějšímu liči, ale má oproti němu výraznější sladkokyselou chuť. Obsahuje velké množství vitaminu C.

Plody jsou náchylné na otlaky a poškození, mají proto poměrně krátkou dobu trvanlivosti. Před jídlem je třeba plod zbavit slupky a také oválného hnědého semena uprostřed, které se může konzumovat jen opražené nebo uvařené. Jako jiné exotické ovoce se používá také do ovocných salátů, k přípravě moučníků nebo džemů, přidává se i do sorbetů.

Guave – vitamínová bomba

Zelená až žlutá měkká slupka, hrbolatá nebo naopak hladká a lesklá, hustě pokrytá tečkami. To je guave, kulovitý či oválný plod s bílou, žlutou či růžovou rosolovitou dužinou obsahující semínka. Chuť guave je podobná citronu, není však tak agresivní. Připomíná také fíky a hrušky, může být sladká až sladkokyselá, dle odrůdy. Pochází ze Střední a severní části Jižní Ameriky, pěstuje se také v Indii, jižní Africe či ve Středomoří.

Plody guave se konzumují syrové, oblíbený způsob podávání je ovoce nakrájené na čtvrtiny, posypané špetkou soli a pepře. Guave se používá také k přípravě dezertů a šťáv. Červená odrůda může sloužit i jako alternativa rajčat při přípravě omáček.

Guave nejen mezi druhy exotického ovoce vyniká vysokým obsahem vitamínu C, obsahuje ho až pětkrát více než citrony. Dále je významným zdrojem vitamínu A a vápníku.

Karambola neboli starfruit

Svým tvarem vás jistě zaujme exotické ovoce známé jako karambola. Na příčném řezu totiž vypadá jako hvězda, odtud také pochází její další název starfruit. Pěstuje se v tropických a subtropických oblastech. Jde o osm až patnáct centimetrů dlouhou bobuli s voskovitou, lesklou slupkou světle zelené, světle nebo sytě žluté barvy. Dužina karamboly je křehká, křupavá a šťavnatá. Chutná specificky, jemně kysele až sladce, připomíná jablko a citrusy.

Karambola se konzumuje i se slupkou, nejčastěji nakrájená na plátky. Používá se také do salátů i do teplých pokrmů. Obsahuje antioxidanty, hodně vitamínu C, vápník, hořčík, fosfor i železo, má nízký obsah cukru. Vyhnout by se jí však měli osoby s vážnými ledvinovými obtížemi.

Jedlé lampionky? Physalis neboli židovská třešeň

Že slyšíte slovo physalis poprvé? Tohle exotické ovoce jste však už určitě někdy viděli. Pochází z Jižní Ameriky, proto se označuje také jako mochyně peruánská, a jde o zelenožlutý či oranžový plod velikosti cherry rajčátka. Charakteristickým znakem je nafouknutý, papírově tenký obal plodu, který vypadá jako lampion. Vzniká z okvětního kalichu a po uzrání má šedozelenou barvu. Právě podle seschlého lampionku poznáte, že je plod zralý. Pozor, opačném případě mohou být plody jedovaté!

Bobule mají sladkokyselou chuť a jemné aroma. Plody je dobré uchovávat s neporušeným obalem, jinak se mohou rychle kazit. Před konzumací se lístky lampionku rozevřou a otočí naruby pod plod. Zároveň tím vznikne zajímavá dekorace, která se používá na dezerty, obložené mísy i na saláty. Vypadá zajímavě a navíc se může sníst.

Exotické ovoce z kaktusu: opuncie a pitahaya

Mezi druhy exotického ovoce patří i plody různých druhů kaktusů. Je to například opuncie, která se někdy nazývá také kaktusový fík a pochází z Jižní Ameriky, pěstuje se ale také v Austrálii a Středomoří. Oválný plod má slupku žluté, oranžové nebo červenofialové barvy, která je pokrytá bradavčitými výrůstky. Dužina je žlutá, růžová nebo červená a obsahuje černá semena.

Dalším zástupcem ovoce z kaktusů je pitahaya neboli dragon fruit, původem ze Střední a Jižní Ameriky. Oválné plody mohou být podle druhu kaktusu žluté, zelenorůžové, sytě růžové či karmínově červené. Slupku pokrývají výrazné šupinovité výrůstky. Uvnitř plodu je šťavnatá bílá nebo červená dužina s malými černými semínky. Chuť pitahayi se mění podle druhů, většinou je ale sladká až nakyslá.

Jak se pojídá kaktusové ovoce?

Zejména u opuncie musíme dávat pozor na trny, které pokrývají výrůstky na slupce. Jsou drobné, ale mohou se zapíchnout do pokožky rukou, do rtů, jazyka nebo do sliznice úst a krku. Proto je musíme opatrně a důkladně odstranit. V rukavicích plod opuncie nejprve obrousíme hrubou stranou houbičky nebo hadříkem, které poté vyhodíme. Slupku oloupeme, ideálně poté, co je plod několik hodin namočený ve vodě. Opuncie se konzumuje syrová i tepelně upravená, připravují se z ní nápoje, džemy a tekuté sladidlo. Semena se používají na výrobu oleje.

Pitahaya je na přípravu mnohem méně náročná, protože na sobě trny nemá. Aby vynikl její zajímavý vzhled, podává se většinou podélně rozříznutá. Plody obsahují hodně vitamínu C, vápníku, fosforu a vlákniny. Mnoho zdraví prospěšných látek obsahují také semínka s oříškovou chutí.

Durian, zapáchající král ovoce

Poslední exotické ovoce, které si zde představíme, je durian. Oválný plod se zelenou či zelenožlutou slupkou s pichlavými výrůstky má měkkou a šťavnatou nažloutlou až načervenalou dužinu. Má lahodnou, ovocně kořenitou chuť. Konzumuje se hlavně samotný nebo se solí, octem a cibulí nebo s chilli jako příloha, používá se rovněž k dochucení kořeněných jídel.

V jihovýchodní Asii, odkud pochází, je považován za největší ovocnou pochoutku a přezdívá se mu zde král ovoce. Mnohé však od ochutnání této dobroty odradí charakteristický pronikavý zápach durianu, který připomíná zkaženou cibuli.

Tak co, jaké druhy exotického ovoce ochutnáte?