Psychické týrání se může bez Vašeho vědomí týkat i těch nejbližších
Na počátku psychického týrání obvykle bývá velká péče a ochranitelství druhého, proto vlastně tato past na počátku působí velice lákavě a atraktivně. Kdo by si nepřál být milován a ochraňován?
Psychické týrání je sice nejhůře rozpoznatelné, ale zároveň je nejrozšířenější. Takovéto týrání obsahuje složku aktivní a pasivní. Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a účelovém jednání, pasivní složka je taková, že naopak postrádáme něco, čeho by se nám mělo dostávat. Konečným důsledkem pak může být citová deprivace.
Co je psychické týrání?
Psychické týrání se může projevovat na různých úrovních. Jde třeba o snižování sebevědomí druhého slovní formou, často zahrnující i nadávky a vulgarismy, opakované ponižování druhého, zavrhování druhého a vědomé vystavování ho stresovým situacím, třeba při řešení domácích konfliktů. K psychickému týrání řadíme i citové vydírání, podceňování a podrývání sebedůvěry druhého. Za psychické týrání však považujeme i kladení nerealistických nároků na dítě.
Takovémuto psychickému týrání často předchází psychické zanedbávání nebo se i obě formy kombinují a jedna forma střídá druhou.
K psychickému týrání se uchylují často jedinci, kterým nechybí vzdělání i společenské postavení, vyžaduje totiž jistou dávku inteligence. Motivem bývá snaha mít nad partnerem kontrolu, ovládat to, co dělá, s kým tráví čas a kde je. Obvykle ještě tvrdí, že mu jde jen o dobro druhého a chce pro něj to nejlepší.
Psychické týrání žen
Psychické týrání se často odehrává za zavřenými dveřmi, v rámci domova. Jde o vyhrožování, ponižování, ale i zesměšňování partnerky. Někteří muži trvají na tom, aby si jejich partnerka vyžádala souhlas k veškerému svému konání, nezřídka kdy jí zakazují i stýkat se s přáteli nebo rodinou. K psychickému týrání dochází pomalu, pozvolna a tak ho často žena nedokáže včas rozeznat. Její vnímání je pak postupnými útoky nalomeno a vede to k jejímu přizpůsobování se mužovým nárokům a názorům. V rámci strategie přežití se začne partnerovi ve všem přizpůsobovat, hledá chybu u sebe, zoufale se snaží předejít dalšímu teroru. Výsledkem takového chování však bývá sklon k sebeobviňování se, zoufalství, stud a depresivní stavy i dlouhotrvající deprese.
Psychické násilí na dětech
K psychickému násilí na dětech dochází podle odborníků nejčastěji v případě rozpadu vztahu rodičů, kdy nastupují spory o to, s kým bude dítě žít, s kým se může nebo nemůže nadále stýkat. V takové situaci bývá s dítětem manipulováno, aby se přiklonilo na jednu či na druhou stranu a stává se středem dohadů rodičů. Jedním ze znaků psychického týrání dětí bývá i kladení nepřiměřených nároků na potomka. Na jeho školní výkony, sportovní úspěchy atd.
Psychické týrání rodičů
Existují i případy, kdy děti týrají svoje vlastní stárnoucí rodiče. Celkově se objevuje v naší společnosti neúcta ke stáří jakožto jeden z jevů dnešní doby. Osamělí stárnoucí lidé bývají týráni nejen svými dětmi nebo vnuky, ale někdy i sousedy nebo majiteli domu. Osamělým seniorům ve velkých městech se nežije právě lehce a jejich obtíže nemusejí být okolím ani vůbec zaregistrovány.
Psychické týrání rodičů či prarodičů potomky a vnuky má velmi různé formy a záleží hlavně na účelu, kterého chtějí svým chováním docílit. Může jít o peníze z důchodu, byt nebo úspory či pouhou neochotu se o své rodiče postarat. Psychické týrání pak obsahuje posměch, urážky nebo přehlížení a opuštění starého člověka.
Zlepšení situace bez odborné pomoci obvykle nenastává
K psychickému násilí ve vztahu se často uchylují chorobní žárlivci. Ke zlepšení situace samovolně obvykle nedochází, a to ani v případě, kdy Vám to protějšek slibuje. Slibuje totiž většinou opakovaně a zlepšení nepřichází. Pokud se nezačne cíleně léčit a svůj stav řešit, pak není pravděpodobné, že by s tímto chováním přestal. Jediné, co vede k jeho uklidnění je, že Vás donutí chovat se tak, jak si přál, tedy že se mu plně podvolíte a vyhovíte jeho – mnohdy naprosto nesmyslným – požadavkům. Ve chvíli, kdy se však podvolíte, psychické týrání nabude na intenzitě.
Tyranovy požadavky se zintenzivňují a musíte-li se jeho příkazy řídit, pak riskujete, že se u Vás začnou projevovat rozličné psychické problémy. Lidé, kteří jsou vystaveni psychickému teroru, žijí totiž v neustálém stresu, bojí se toho, co se stane, když nepřijdou včas, když neposlechnou, řeší každou maličkost, vše musí vysvětlovat. Bojí se scén, hádek, ztrapnění se před dalšími lidmi. Klidný a spokojený život je takto naprosto vyloučen. Psychické nepohodlí může vést až k depresím, deziluzím, rezignaci a ztrátě naděje na zlepšení. Tito lidé pak podléhají smutkům a svůj život hodnotí jako naprostý omyl.
Ani situace tyrana a žárlivce však mnohdy není právě jednoduchá. Tento člověk vyžaduje oddanost a lásku právě proto, že má pocit, že se mu jich nedostává, vnitřně se cítí vyprahlý. Jeho sobecká tyranie nastupuje mnohdy právě z důvodu, že jeho strach z bolesti a zklamání je obrovský. Bojí se odmítnutí, nevěry i toho, že by snad někdo jiný mohl být lepší než on. Řešením je vyhledání odborné pomoci. Pokud s takovýmto člověkem žijete ve svazku a ve společné domácnosti, pak se zamyslete nad tím, zda není lepší ze vztahu odejít, pokud naděje na léčbu není.
Ustupování tyranovi je cestou do pekla
Krátkodobě to možná pomůže. Ustoupíte, splníte žárlivcovo nesmyslné přání a najednou máte alespoň na chvíli klid. Řešení situace to však bohužel není. Žárlivec svými argumenty a chováním chce získat pocit převahy a nadvlády, jistoty a také lásky. Čím více budete ustupovat a vlastně mu toto dávat, tím více se k Vám nátlakově bude chovat. Jeho iracionální požadavky v žádném případě neplňte v přehnané míře, dostanete se do svírajícího se začarovaného kruhu.
Dělení psychického týrání
Někteří autoři rozdělují psychické týrání do čtyř různých kategorií, přičemž mohou existovat současně a prolínat se. K psychickému týrání může docházet mezi dospělými, ale obětí psychického týrání může být i dítě.
- Odmítání: různými způsoby je druhému naznačováno či otevřeně dáváno najevo, že není žádoucí, je nechtěný, že jeho hodnota je nízká či nulová, že o jeho přítomnost není zájem
- Ignorování: nereagování na potřeby druhého, nedávání najevo svých citů, chybějící náklonnost i v případě existujícího citového vztahu, v takovou chvíli je sice protějšek nebo rodič fyzicky přítomen, emocionálně je však nedosažitelný
- Teror, psychické napadání: otevřené zesměšňování, projevování negativního vztahu, trestů, kladení nesmyslných nebo neadekvátních požadavků, vyhrožování
- Izolování: bránění kontaktu s vrstevníky nebo přáteli, rodinou, nucení k neadekvátnímu trávení volného času
Jak rozpoznat, že je partner psychický tyran?
Psychického tyrana poznáte podle toho, že ve Vašem životě zasahuje i tam, kam nemá. Takovéto zásahy jsou dlouhodobé a jejich intenzita stoupá.
Je známo, že lidé, kteří sami byli v dětství týráni nebo zanedbávání mají tendenci se v dospělosti chovat obdobně. Mnozí z těchto lidí si vůbec neuvědomují, že se chovají stejně, jako se třeba jejich rodiče nebo bývalý partneři chovali k nim, nevědomě také hledají někoho, kdo by jim chybějící lásku a péči nahradil.
Psychické násilí může mít různé formy. K těm nejnápadnějším patří:
- Křik a nadávky
- Zesměšňování, pohrdání nebo opakované výbuchy
- Zavrhování, odmítání, ignorování druhého
- Manipulace
- Neustálé srovnávání s jinými
- Nerespektování soukromí
- Přetěžování a nerealistické požadavky
- Násilná izolace
- Nedostatečný zájem, neprojevování citu
- Přehnaná péče o ochraňování
- Emocionální týrání se však mnohdy může skrývat i za původně pozitivně myšleným jednáním
Jak pomoci psychicky týranému
Život s neustálým emocionálním týráním a pod psychickým tlakem je životem v bludném kruhu, který je plný pochybností, strachu, nejistoty. Psychicky týranému člověku postupem času začne chybět sebedůvěra, rozhodnost a stabilita. Pokud je někdo ve Vašem okolí vystaven emocionálnímu týrání, pak to, co mu můžete poskytnout, je emoční podpora, možnost sdílení problému, útěcha a pomoc. Důležité však především je, aby sama osoba byla aktivní a dokázala si přiznat, že má problém, který je potřeba řešit. Velice často se však psychický týraní lidé obávají rozhodující krok udělat, přesvědčit někoho, kdo nevěří ani sám sobě, ani svému okolí, je velice složité a těžké. Pomoci tak můžete především trpělivostí, důsledností a důvěrou. Situaci nezlehčujte, nebagatelizujte, ani neodmítejte druhému v této složité situaci pomoci. Řada obětí svoji situaci totiž před okolím i dlouho tají. Vyčerpání z neustálého stresu může být přitom způsobeno spíše než dramatičností celé situace pocitem bezmoci. Oběť je bez energie a žije v trvalé úzkosti.
Protože se u oběti jedná o opakované a mnohočetné psychické násilí, opakované urážky a snižování sebevědomí, je dosti pravděpodobné, že se u ní navíc rozvinou příznaky posttraumatické stresové poruchy. Ty se někdy mohou objevit ve formě opožděných psychosomatických obtíží nebo flashbacku i dlouho po vyřešení problému.
Obranou, kterou oběť často zvolí, aby vůbec dokázala pod tlakem násilí žít, je disociace. Oddělí snesitelné prožívání od nesnesitelného, to odfiltruje a zapomíná, aby se alespoň částečně mohla chránit před vnitřní bolestí. Svou agresi však může obrátit proti sobě samotné a rozhodne se uniknout nesnesitelnému tlaku sebevraždou.
Existuje řešení psychického týrání?
Pokus odejít ze společné domácnosti nebo vzepření se psychickému násilí může vést agresora k tomu, že sáhne i k fyzickému napadení. Snaží se vystupňovat provokace, aby se oběť dopustila chyby, snaží se znásobit její vinu. Pokud se oběti podaří uniknout, nemá často ještě zdaleka vyhráno, agresor vliv nad ní udržuje pomocí vazeb, které má ještě k dispozici. Oběť má často spíše přání vybudovat si nový život a získat podporu, než potrestat pachatele násilí.
Oběť jakékoliv formy domácího násilí má možnost obrátit se na intervenční centra, linky důvěry, poradny či azylové domy. V případě akutního nebezpečí je možné volat policii či záchrannou lékařskou službu. V této situaci je pro oběť ze všeho nejdůležitější psychická i fyzická podpora. Nejdůležitější je, aby si oběť uvědomila, že za týrání není zodpovědná a že nejde o její vinu. Může trvat i poměrně dlouhou dobu, než oběť sebere dost odvahy a svého partnera opustí, proto by pomoc neměla být časově podmiňována. Oběť musí vědět, že pomoci se jí dostane, ať už ve společné domácnosti setrvá, nebo ne.
Diskuse k článku
B
L.Š.
Erika Mrázová
Dáša
petra
Tereza Vaňásková
Tereza Vaňásková 12 let.Předem děkuji za pomoc :)
Monika Duval
dominik okon
Anna Kavalova
Milada Jandova
Jana
lucie
Lucie
Kateřina Zdechovanová
zuzana
Renda Yeti
Bronislava
Aj.H
Kamarad do deste
Veronika
Hana Tomanová
Monika Pospíšilová
Jste velmi silná žena, když to všechno zvládnete :-)
Je smutné, že Váš manžel, místo aby byl Vaší oporou, je spíše přítěží (v podpůrném slova smyslu)...znám to sama bohužel dobře a o to více Vás obdivuji, jak to skvěle zvládáte !
Je dobře, že se máte na koho obrátit (lékařka) a že se cítíte lépe, i když k tomu dopomohly léky...Také se nebudu rozpakovat informovat svou lékařku, doposud mi to bylo takové trapné..
A stejně jako Vám, i mně stačí, když se se svým trápením mohu svěřit lidem, kteří jsou ve stejné situaci...Nejde všechno hned řešit radikálně..Obzvláště, když jsou v tom všem zahrnuty i malé děti (v mém případě) nebo nemocná maminka a dcera (ve Vašem případě).
My, co musíme všechno zvládat vlastními silami (hlavně psychickými), to vidíme trochu jinak než lidé, kteří to nezažili nebo zažili a z toho kruhu již dokázali vystoupit...
Manžel mě ani děti fyzicky nenapadá, snad k tomu nikdy ani nedojde.
Tento článek, a reakce lidí jako Vy, mi otevřel oči..S čím mám vlastně tu čest, o co se jedná..
A paradoxně i to zjištění, že náprava je hodně mizivá, mi pomohlo..Musím se soustředit hlavně na sebe a své "přežití", protože manželovi nemá cenu cokoliv říkat a snažit se, aby si své jednání uvědomil...Je to marná práce...Stejně jako se snažit neustále dělat všechno lépe, aby manžel byl konečně spokojený...Nebude nikdy, dokud na to sám nějakým způsobem nepřijde. Do poradny nechce, tam by mu to mohlo pomoci, tak já s ním nic nesvedu.
Ale alespoň již vím, že chyba není ve mně...Dost jsem o sobě pochybovala a bylo pro mě nesmírně obtížné cokoliv dělat, abych zase neslyšela nevybíravou kritiku na svou adresu...
Milá Jano, držte se :-) !
Moc Vám přeji, ať se Vám daří dobře :-)
Monika
Janina
Janina
Janina
Janina
Monika Pospíšilová
Zkoušela jsem si mnohokrát s manželem o všem promluvit, v naději, že to pomůže..
Celou tu dobu jsem si totiž vůbec neuvědomovala, že to, co manžel dělá, je klasický psychický teror...vždy jsem měla tendence to obhajovat tím, že se mu nedaří v práci, že má problémy s matkou, že je prostě jen normální cholerik a ti se prostě potřebují neustále hádat...V tom mě právě ubezpečovala i moje rodina, že to je normální a že přeci nebudu kazit dětem dětství..
Je pravda, že před dětmi se manžel celkem ovládá a když se občas neovládne, tak to dětem zlehčím, jako, že si dělá táta hloupou legraci a o nic nejde a že mi to nevadí..
Jsem takový ten splachovací odpouštěcí typ, na kterém by se dalo dříví štípat...
Toto je totiž můj druhý manžel..prvnímu jsem odpouštěla skoro deset let, než jsem si konečně uvědomila, že prostě gambler a lhář se zachránit nedá, pokud nechce sám..
Již jako dítě jsem totiž byla odmítaná rodiči a vytvořila jsem si svůj vlastní (naivní) svět..že když jsem hodná já, že ti partneři budou také :-)
K psychologovi jsem plánovala zajít, abych si nechala poradit, jak se ještě více obrnit..ale nějak si nedovedu představit, že bych to říkala (co se mi děje) a hlavně by slyšel jen mojí verzi, když manžel manželskou poradnu odmítl..
A s antidepresivy si to tedy zřejmě hodně rozmyslím..to byl jen takový zoufalý pokus o otupění mozku po aktuálním slovním výpadu manžela..
Hodně moc mi pomohl již tento článek a zkušenosti popsané v reakcích..
Pomohlo mi to si uvědomit, o co se vlastně jedná, že bez toho, že by si manžel sám přiznal, že jeho chování není hezké, se prostě zlepšení nedočkám a je tedy jen na mě, jak daleko to nechám dojít..
Mějte se hezky a děkuji za pomoc :-)
jana
jana
Monika Pospíšilová
Na svou osobní spokojenost jsem již rezignovala, realisticky si uvědomuji, že by to nejvíce odnesly děti..a to bych nesla mnohem hůře než to, že mi manžel nadává, ponižuje mě a ignoruje...(samozřejmě za všechno mohu já a všechno dělám špatně)
Také nemám komu to říct, nemám oporu v rodině...kdysi jsem se pokusila naznačit, že to nemám lehké, ale po zlehčení mých slov (že to přeháním) jsem to už neopakovala..
Odhodlávám se k návštěvě psych.poradny (manžel to kategoricky odmítá a říká, že psychologa (či spíše psychiatra, manžel to nerozlišuje) potřebuji pouze já, aby mi vysvětlil, jak se má správná manželka chovat..
A vzhledem k tomu, že si uvědomuji, v jak těžko řešitelné situaci jsem, poprosím o antidepresiva...bylo by mi to alespoň všechno jedno..
Z trvalého stresu mám již poškozenou štítnou žlázu, vysoký tlak a cholesterol..také mě to pomalu zabíjí...antidepresiva by mi snad mohla pomoci k životu bez neustálého stresu..
Děti jsou ještě malé (5 a 8 let) a kvůli nim se musím ještě udržet při životě.
JANO, DRŽÍM VÁM PALCE, AŤ SE VAŠE SITUACE ZLEPŠÍ...
Ať je Vám lépe na duši, ať dokážete chování Vašeho manžela co nejvíce ignorovat..
A přeji Vám, ať potkáte někoho, kdo si bude vážit toho, jaká jste.
Zasloužíte si, aby Vás někdo blízký bral jako lidskou citlivou bytost :)
Jano, držte se !
Monika
Marie
rozumím tomu správně, že vyděláváte dost a živíte i manžela? Možná, že cesta ven existuje. Za peníze se dá pořídit slušný domov pro maminku. Pro vás bydlení a ten pán, co je stále jako manžel, ať si poradí. Byla jste na JIP. To mi připomíná mou milovanou kamarádku. Taky si myslela, že se musí obětovat, že to bez ní rodina nezvládne, až se udřela k smrti a to jí nebylo ani 50let. A ejhle, líný a věčně ožralý manžel si poradil a shání jinou. Kdyby se na něj vykašlala, mohla tu ještě být. Tak se na to podívejte, jak by to bylo, kdybyste se z té JIP už nevrátila.... no nějak by se to muselo vyřešit i bez vás. Máte na to ještě žít šťastně a mamince také nic chybět nebude. Marie
ZUZANA ČÁSTKOVÁ
Jana Zavadilová
Mám vše zkomplikované péčí o ochrnutou maminku po mozkové příhodě a díky tomu nemohu ańi nechci utéct.Manžel je na mě plně závislý,nikoho jinak nemá a navíc je už v důchodu.A já jsem taková charita,která mě ubíjí a pomalu "zabíjí"..No musím se s tím nějak poprat jak říkate jen a jen sama,ale občas se potřebuju někomu vypovídat.Maminku nemůžu tímto zatěžovat,dceru mám také po dvou mozkových mrtvicích a má 3 děti a syn toho má sám dost.Proto jsem opravdu vděčná když mě někdo alespoň vyslechne a odpoví.
Mějte se hezky Jana
Jana Zavadilová
jana
proč s ním teda jste?proč se neodstěhujete a nenajdete si bydlení a nezačnete žít podle sebe?Že to nejde?kecy.Že se bojíte samoty?kecy.Že jste stará?kecy.Prožila jsem vztah plný násilí,věčně bez peněz, bez dcery ,bez pořádněho chlapa.Přestaňte se litovat a udělejte už něco pořádně.Já po 20letech utrpení, ve svých 54 letech mám 2roky svůj malý byt,mám dost svých peněz a nikdo mi nenadává,neponižuje,nebije,a neleze do mých věcí.Jestli se vám líbí zlatá klec,tak si v ní hovte.na mě působíte nevyzrále a nedospěle.Jana
Tomáš
Jana Zavadilová