Montessori pedagogika - výuka bez srovnávání založená na přirozeném vývoji dítěte
Počátky tohoto alternativního pedagogického směru se datují do roku 1907. V tomto roce Maria Montessori otevřela Dům dětí – Case dei Bambini, mateřskou školu určenou dětem ve věku od tří do šesti let. Primární snahou bylo odstranění výchovných a vzdělávacích obtíží dětí, které pocházeli především ze sociálně slabších rodin.
Třemi základními elementy ve výchovném procesu, jak jej chápe Monessori pedagogika, je příprava a role dospělého, připravené prostředí a respekt vůči osobnosti dítěte.
Maria Montessori - zakladatelka Montessori pedagogiky
Maria Montessori se zasadila o změny ve vzdělávání a výuce dětí. V její práci se snoubila teorie s praxí. Byla nejen bojovnicí za dětská práva, ale také jedna z prvních lékařek v Itálii, zastánkyně rovnoprávnosti žen i uznávanou vědkyní. Podařilo se jí prosadit změny ve výchově, ať už to bylo v přístupu pedagogů, tak i rodičů a různých společenských uskupení ve směru k dětem a péči o ně.
Po studiích na lékařské fakultě působila doktorka Montessori jako asistentka na psychiatrické klinice v Římě. Právě zde zjistila, že i děti s dušeními poruchami jsou vzdělavatelné. Založila tzv. modelovou školu, kterou řídila a experimentálně zde ověřovala nově vytvořený didaktický materiál. Ten neustále dle potřeb dětí inovovala a zlepšovala. Neboť i u dětí s postižením pozorovala díky péči značné pokroky, rozhodla se stejnou praxi využít i dětí běžných. V založeném Case dei bambini děti pracovaly s různými předměty, které jim byly volně k dispozici. O tuto činnost děti samy projevovaly velký zájem. Zcela nenuceně a přirozeně, přitom soustředěně a v klidu, vstřebávaly děti znalosti a dovednosti ze svého okolí, mnohé se také učily vzájemně mezi sebou. Tyto poznatky vedly Mariu Montessori k tomu, aby začala usilovat o reformu školství, což se také stalo její celoživotní snahou.
Maria Montessori zasvětila svůj život práci s dětmi a také propagaci svojí metody. Od roku 1912, kdy byla její kniha o výchově a vzdělávání přeložena do anglického jazyka, začal zájem o tuto metodu celosvětově vzrůstat a systém její výuky začal být známý a používaný po celém světě. V roce 1929 pak založila s pomocí svého syna mezinárodní společnost AMI – Association Montessori Internationale, která organizovala vzdělávací kurzy a přispívala k rozšiřování idejí Montessori pedagogiky. Její náplní bylo i dohlížet na dodržování principů a standardů myšlenek této pedagogiky.
I dnes je myšlenka Montessori pedagogiky realizována takovým způsobem, aby byla v souladu s původním přístupem Marie Montessori. Pomůcky jsou takové a používány takovým způsobem, jak je používala Maria Montessori a na pedagogy je kladen důraz, aby dokázali všechny Montessori pomůcky správně prezentovat a měli o nich správné znalosti.
Role pedagoga v Montessori škole
Speciální výcviky AMI připravují budoucího pedagoga Montessori na práci pomocníka dětí v jejich přirozeném vývoji a růstu do plně rozvinutého potenciálu. Pedagogové jsou připravování ve třech stupních, jsou to průvodci pro věkovou kategorii 0 - 3 roky, 3 - 6 let a 6 - 12 let.
Jako nejdůležitější článek vzdělávacího procesu je vnímáno dítě (nikoli pedagog). Pedagog pouze nabízí dítěti příležitosti, aby mohlo pracovat. Průvodce rozvíjí potenciál dítěte a soustředí se na jeho vývoj, musí být schopen potlačit své vlastní impulsy a naučit se provádět potřebné úkony s taktem a hlubokým porozuměním dítěti.
Průvodce je správcem a opatrovníkem celého prostředí a připravuje ho tak, aby vyhovovalo vývojovým potřebám dětí. Vede a pozoruje dítě tak, aby mohl podpořit jeho přirozenost.
Výukové principy Montessori pedagogiky
- podpora činnosti dítěte
- nenapomínání, absence trestů
- neautoritativní, nenátlakový přístup
- učitel jako průvodce dítěte
- užití materiálů a pomůcek s ohledem na věk a psychický vývoj dítěte
- přiměřené užití uznání, snaha o nevybudování závislosti dítěte na pochvalách
- posílení zdravého sebevědomí a sebedůvěry dítěte, podpora jeho bezpečí
- princip tzv. dělené odpovědnosti (dítěti je poskytována svoboda pouze v těch případech, kdy je schopno s ní adekvátně naložit)
- dítě aktivně přispívá ke konstrukci svého vzdělání
- možnost volby materiálů a pracovního místa
- chápání chyb jako nutnosti hlubšího procvičení učiva
- „připravené prostředí“ v Montessori třídě beroucí v potaz vývoj žáků a jejich schopnosti
„Dvanáctero“ Montessori průvodce
- Průvodce vytváří prostředí, připravuje jej a pečuje o ně.
- Umí pracovat s didaktickým materiálem a je schopen dětem zprostředkovat jeho užívání.
- Je aktivní, když zprostředkovává dítěti kontakt s okolím. Pokud k tomuto kontaktu již dojde, stává se pasivním.
- Pozoruje, aby byl schopen pomoci, když je o pomoc požádán.
- Smí a musí podat pomocnou ruku, jen když je o to požádán.
- Musí umět naslouchat a ptá se až poté.
- Respektuje pracující dítě a neruší jej.
- Respektuje, že dítě dělá chyby a neopravuje jej.
- Respektuje, když dítě odpočívá a přihlíží činnosti druhých, neruší jej ani nenutí do práce.
- Neustále se snaží dítě nadchnout do práce.
- Chová se tak, aby děti věděli, že se na něj kdykoliv mohou obrátit s prosbou o pomoc, nesmí ji však vnucovat.
- Dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, nabízí vychovatel mlčky svoji duši.
Montessori a partnerský přístup
Vzájemný respekt a úcta jsou klíčovými pojmy v partnerském přístupu Montessori pedagogiky. K dětem se dospělí chovají tak, aby nezraňovali jejich lidskou důstojnost. Cesta k vhodnému chování vede skrze společné vytváření pravidel pro soužití ve škole i třídě. Jsou-li tato pravidla vytvořena společně učitelem i dětmi, ty se pak jimi mnohem ochotněji řídí a samy dohlížejí na jejich dodržování. Přístup, který je respektující, umožňuje dětem vytvářet si vysokou sebeúctu, vcítit se do druhého, je-li třeba a také pomoci, je-li to nutné. Tyto děti umějí vyjádřit svůj nesouhlas a zastat se druhého, a to i třeba vůči dospělé osobě.
Montessori pedagogika je o svobodné volbě práce
Na základě vlastního a svobodného rozhodnutí se dítě volí co se chce učit, o čem chce získat další informace, a také to, kde ve třídě bude pracovat, místo si volí libovolně. Volí si také v jakou dobu - kdy se chce učit, na určitou věc je každé dítě naladěno v jinou dobu. Je jeho svobodnou volbou i to, s kým chce pracovat, může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině apod.
Tzv. volná práce však zdaleka není o tom, že by dítě činnosti střídalo bez rozmyslu a bylo ponecháno samo sobě. Učitel zasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Na základě svých pedagogických schopností a dovedností učitel dítě vede k tomu, aby si nějakou činnost vybralo, aby ho nějaká zaujala. Když k tomu dojde, pak je ale povinností dítěte činnost dokončit. Cílem takovéhoto postupu je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.
Práce s chybou a práce s pochvalou
Chyba je běžným jevem v životě každého. Důležité je uvědomit si, proč chyby vznikají a jaký k nim zaujmeme postoj. V Montessori prostředí je chyba chápána jako přirozená věc a součást procesu poznávání a učení. Chyby ukazují, do jaké míry určité věci zvládáme a pomáhají zlepšit schopnost správně hodnotit. Dítě, které zvládá poznat a kontrolovat své chyby, získává větší míru nezávislosti a jistoty.
Učitel pracuje s pochvalou, avšak tak, aby nehodnotil kladně nebo záporně, avšak dává najevo dítěti láskyplný vztah. Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí a úspěšnosti. Dítě potřebuje cítit radost a sebeuspokojení ze svojí práce, neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých omezuje jejich svobodnou volbu činností i jejich sebevědomí. Předškolní děti mají radost z práce samotné, děti školní jsou motivovány výsledkem svojí práce.
Systém hodnocení v Montessori pedagogice
Zpětná vazba v Montessori škole je zaměřena na průběh celé práce a na celé učení. Montessori systém není založen na veřejném srovnávání (jako je tomu například u známkování) a děti také naprosto přesně vědí, ke komu si mohou dojít pro radu. Učitel popisuje individuální pokrok dítěte ve znalostech, dovednostech, jeho osobní úspěchy a co se dítěti nepodařilo. Vychází ze školních prací a svých záznamů o dítěti, které si po celý rok vede.
Připravené prostředí – Montessori třída
Je to takové prostředí, které dítě motivuje, láká i nabádá k učení. V takovémto prostoru se mohou děti svobodně pohybovat a realizovat se. Součástí třídy jsou rovněž didaktické pomůcky, tedy názorný didaktický materiál, který je velmi názorný a umožňuje dítěti poznávat svět v postupných krocích.
Prostor v Montessori třídě bývá upořádaný do koutků, užívaný nábytek je velikostně uzpůsoben dítěti a jeho potřebám, přičemž je kladen důraz na snadnou manipulaci s ním. Výuka je založena na skutečných aktivitách, tedy např. dítě se samo se stará o rostliny. Ve třídě se děti mohou volně pohybovat a věnovat se činnostem na místě, kde je jim to příjemné.
Diskuse k článku