Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom známý také jako Aspergerova porucha, Aspergerova nemoc nebo krátce Asperger je soubor projevů typických pro tzv. mírnou formu autismu. Autismus se vyznačuje poruchou komunikace jedince s okolím, společenskou interakcí s okolím, poruchami chování s typickými opakujícími se projevy jedince. Tento syndrom nese název podle rakouského psychiatra Hanse Aspergera, který poprvé tuto poruchu popsal. Asperger pracoval s dětskými pacienty a všiml si, že mnoho z nich má problém v sociálním kontakt, trpí motorickou neobratností a mají omezenou schopnost řeči a zájmů. Tento syndrom pak označil jako autistický psychopatismus. Později byl přejmenován na Aspergerův syndrom.

Děti s autismem a Aspergerův syndrom

Obecně se dětský autismus vyskytuje přibližně u 5 až 10ti na 10 tisíc dětí. Statisticky se autismus vyskytuje mnohem častěji u chlapců. Aspergerův syndrom se pak vyskytuje častěji než klasický autismus a mnohdy bývá zkryt mnoho let pod jinou diagnózou nebo dokonce není diagnostikován vůbec. Existuje pouze jedna oficiální publikace, která odhaduje výskyt Aspergerova syndromu na 30-70 postižených na 10 tisíc zdravých dětí ve věku 7-16 let. Odhaduje se, že celosvětově Apsergerův syndrom postihuje až 30 milionů osob. Moderní koncept Aspergerova syndromu se datuje od roku 1981. Od té doby je onemocnění v podvědmí širší veřejnosti a od roku 1990 patřil syndrom ke standardní diagnóze.

Dodnes ale syndrom vyvolává řadu diskuzí a v roce 2013 byl nakonec Aspergerův syndrom vyřazen z oficiálního manuálu mentálních poruch a byl nahrazen oficiální diagnózou - porucha autistického spektra (jednotlivé případy jsou pak hodnoceny stupnicí závažnosti). Existuje totiž mnoho typů a podtypů autismu a nebylo jednoduché nemocné dítě přesně zařadit.

Příčiny vzniku Aspergerova syndromu

Několik desetiletí byl autismus a taktéž Aspergerův syndrom považován za následek nedůsledné, chybné a citově chladné výchovy rodičů. Až přibližně od roku 1980 se za příčinu považuje vrozená vývojová vada mozku. Přesná příčina vzniku Aspergerova syndromu není dodnes známá. Výzkum ale nejčastěji poukazuje na dědičnost jako nejpravděpodobnější příčinu vzniku.

Výzkum DNA dosud neodhalil žádnou mutaci, která by za syndromem stála. Ani zobrazování technika mozku jasně neobjevila žádné patologické změny, které by za změnami stály. Hans Asperger, který pracoval s dětmi trpícími tímto syndromem ale vysledoval, že členové rodiny těchto dětí mají mnoho podobných příznaků. Všiml si, že především otcové dětí se vynačují velmi podobných chováním. Mnoho odborníků se domnívá, že Aspergerův syndrom není důsledkem pouze jedné příčiny.

Vznik by mohl krom dědičnosti souviset s působením vnějších vlivů prostředí (průběh těhotenství, určité toxické látky, částečně také výchova a chování rodičů či okolí dítěte atd.). Toxické látky, které způsobují vrozené vývojové vady se nazývají teratogeny. Uvažuje se, že teratogeny se podílejí na vzniku Aspergerova syndromu. Nejcitlivější vůči teratogenům je lidský plod v prvních 3 měsících od oplození vajíčka.

Existuje mnoho dalších hypotéz o vzniku Aspergerova syndromu. Mezi nimi patří také vliv vakcinace dětí. Potvrzeno to ale nikdy nebylo. Mnoho odborníků si myslí, že spojení vakcinace a autismu vzniklo proto, že autismus se začíná u dětí projevovat v období, ve kterém je většina dětí očkována. Poprvé si tedy rodiče všimnou autistického chování a spojí si ho s vakcinací, kterou dítě v nedávné době prodělalo. Vliv vakcinace tedy nikdy nebyl prokázán.

Příznaky a průběh Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je komplexní porucha. Zdravý jedinec využívá úsudků. Pouhým pohledem je schopen odhadnout určité skutečnosti (vidím osobu na ulici a můžu ihned odhadnout věk, postavení osoby, z výrazu tváře a tónu hlasu náladu člověka). Tyto schopnosti jsou pro většinu lidí dané a přirozené. Osoby s Aspergerovým syndromem ale tyto signály číst neumí.

Komunikace s člověkem je pro ně mnohem složitější. Potíže se vyskytují krom komunikce také ve společenských vztazích nebo motorické zdatnosti. Pro Aspergerův syndrom je typické, že ve srovnání s klasickým autismem mají děti méně potíží s řečí a komunikací jako takovou.

Aspergerův syndrom a inteligence

Aspergerův syndrom většinou nemá vliv na inteligenci osoby. Inteligence bývá průměrná až nadprůměrná. Děti s Aspergerovým syndromem mohou nastoupit do běžné školy, většinou ale vyžadují více pozornosti a je nutné s nimi pracovat i ve volném časem. Děti s Apsergerovým syndromem jsou schopny číst, psát, počítat a většinou mívají výbornou mechanickou paměť. Umějí výborně obsluhovat elektroniku. Řeč dětí ale často připomíná spíš mluvu dospělách, je mnohem formálnější než u dětí zdravých.

Do potíží se někdy děti dostávají při špatném chápání sociálních situací. Neumí se vžívat do pocitů a myšlení druhých osob. Komunikace bývá často jen jednostranně zaměřená. Jedinci nechápou humor, ironii, metafory nebo nadsázku. Velmi často jsou tito samotáři.

Pro Aspergerův syndrom je typická zhoršená koordinace končetin a svalů. Děti pak zaostávají v tělesné výchově a nejsou příliš zdatné v žádném sportu. Často se také setkáváme hyperaktivitou, poruchami pozornosti, nekontrolovatelnými emocemi, depresemi, sklony k sebepodhodnocování, sebepoškozování atd.

Pro Aspergerův syndrom je typické, že jedinci normálně produkují a rozumí řeči, rozumový vývoj je také normální. Dítě je normálně schopné se obléknout, vyčistit si zuby, má zájem o okolí. Pro diagnostiku Aspergerova syndromu je nutné, aby dítě nebylo schopné navázat a udržet oční kontakt, má nedostatečnou mimiku a tělesný postoj, neužívá dostatečně gest.

Aspergerův syndrom a komunikace s vrstevníky

Dítě nenavazuje vztahy s vrstevníky, nesdílí společné zájmy a pocity. Velmi často se vyskytují výstřední reakce na pocity druhých, chybí spontánní sdílení radosti a zájmů. Jedinci mohou stereotypně opakovat vzorce chování (rituály, lpění na jejich provádění, stereotypní pohyby, třepání, otáčení končetinami, zabývání se částmi předmětů, zvukem).

Pro diagnózu Aspergerův syndrom je také důležité vyloučit jiné vývojové poruchy (schizofrenie, poruchy osobnosti, obsedanně kompulsivní porucha osobnosti). Průběh Aspergerova syndromu je velmi individuální. Děti se většinou vyhýbají kontaktu se svými vrstevníky a porucha přetrvává až do puberty a dospělosti. Většinou se symptomy v dospělosti zmírňují. Prognźa závisí na schopnostech jedince a do jaké míry je schopen spolupracovat ve společnosti. Pokud má veškerou podporu rodiny, učitelů a okolí, je jedinec s Aspergerovým syndromem schopný poměrně normálně žít - studovat, pracovat a založit rodinu.

Je běžné, že jedinci s Aspergerovým syndromem normálně samostatně žijí. Mnoho z nich je ale okolím označováno jako podivíni, zvláštní nebo asociální lidé. Jedinci mají i v dospělosti potíže navázat mezilidský kontakt. Potíže mají s navázáním přátelství, partnerství i sexuálním životem. Osoby mohou také působit výstředně, mohou se oblékat nemoderně, neobvykle nebo mohou působit zanedbaně. Mohou působit egocentricky, obsedatně a mohou mít podivné zájmy.

Diagnostika Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom se vyznačuje určitými odchylkami ve vývoji a chování jedince. Nejčastěji bývá Aspergerův syndrom diagnostikován na základě poznatků rodičů, kteří s dítětem pochopitelně tráví nejvíce času. V případě, že rodiče zaznamenají podívné chování dítěte, je důležité zjistit, zda se nejedná o jiné onemocnění. Nejčastěji je dítě nejdříve důkladně vyšetřeno neurologicky. Neurolog take doporučí vyšetření mozku a to magnetickou rezonancí, která nejlépe zobrazí detailně struktury mozku. Pokud je mozek na první pohled v pořádku, bývá dítě doporučeno k psychologickému a psychiatrickému vyšetření. Důležité je posoudit psychomotorický vývoj dítěte a sledovat jeho chování.

Existuje mnoho rodičů, kteří si nepřipouštění, že by jejich díě mohlo být odlišné nebo zvláštní. U některých dětí si tak může Aspergerova syndromu všimnout až učitel nebo praktický dětský lékař či jiný člen rodiny nebo doporučený dětský psycholog. Základe diagnostiky je vyhodnocení sociálního chování, itelektu, motoriky, komunikace, trávení volného času a emocionálního cítění. Vždy je důlěžitý individuální přístup.

Léčba Aaspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je vrozená vývojová porucha centrální nervové soustavy s ne zcela jasnou příčinou a léčba tohoto onemocnění není známá. Cílená léčb neexistuje, možná je ale podpůrná terapie jedince. Základem je včasné zachycení syndromu a rychlé zahájení vhodné výchovy, vzdělávání a podpory.

Přínosná se zdá tzv. kognitivně-behaviorální metoda léčby, kdy jedinec překonává své negativní emoce, chování a reakce. Kognitivně-behaviorální terapie se zaměřuje na změnu myšlení (kognice) a následně změnu chování (behavior). Lze ji využít v situaci, kdy je klient ochoten spolupracovat, je motivován ke změně, je schopen přiměřeně komunikovat a dále je schopen popsat své myšlenky, pocity a situaci, kdy se vyskytlo problémové chování. Do podpůrné léčby mohou být zapojeni neurologové, psychologové, psychiatři nebo dětští lékaři. Důležitá je také podpora rodiny jedince a individuální přístup. Jedinec se postupně seznamuje s osobami situacem kolem sebe.

Možná je medikamentózní podpora při pocitech úzkosti (anxiolytika), agresivitě (tlumící látky), depresích (antidepresiva) nebo poruše spánku (hypnotika). Důležité je naučit dítě co možná nejvíce, jelikož z něho vyroste dospělý jedinec se stejnou poruchou. Skupinové nácviky sociálních dovedností začínájí od 6 let věku a vedou se často až do dospělosti.

Prevence Aspergerova syndromu

Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož přesná příčina vzniku nebyla dodnes objasněna.