Obsedantně kompulzivní porucha

Obsedantně kompulzivní porucha je duševní onemocnění, při kterém má dotyčný nutkavé myšlenky (obsese) vykonat určité jednání (kompulze). Vtíravé myšlenky doprovází úzkost, která se snižuje po vykonání rituálu. Obsedantně kompulzivní porucha se tedy řadí mezi úzkostné (neurotické) poruchy, podobně jako fobie, panická porucha nebo generalizovaná úzkostná porucha. Obsedantně kompulzivní porucha je známá po staletí, říkalo se jí nejrůznějšími názvy - posedlost ďáblem, puntičkářství nebo kompulzivní neuróza.

Obsese

Obsese jsou vtíravé myšlenky a představy, které se objeví po určitém spouštěcím podnětu. Nutkavé myšlenky vyvolávají úzkost, jsou nesmyslné a cizí, neodpovídají vlastním zájmům a přáním nemocného. Vedou k jeho psychické nepohodě. Nemocného nutí vykonat určitou činnost. Po provedení rituálu se do určité míry sníží vyvolaná úzkost, ale jen na přechodnou dobu. Záhy se objeví nová obsese a nová potřeba ji snížit.

Nemocní s obsedantně kompulzivní poruchou žijí svůj život v bludném kruhu. Nutkavé myšlenky mění jejich aktivity. Musí vykonávat spoustu rituálů, aby zmírnili svoji úzkost.

Druhy obsesí

Mezi nejčastější obsese patří strach z nákazy nutící danou osobu k neustálému mytí rukou, strach ze zapomenutého úkonu – zamčení dveří, vypnutí sporáku nebo zavření oken. Někdo může starost, že ztratí peněženku, doklady nebo klíče a neustále si kontroluje svoje tašku či batoh. Jiný se cítí nervózní, protože má doma nepořádek, neporovnané věci, špatně složené oblečení. Závažnější jsou obsese k násilnému a agresivnímu chování až zabití. Důležité je, zda mají nutkavé myšlenky i kompulzivní komponentu, která postiženého neustále nutí k vykonávání rituálu.

Výskyt obsedantně kompulzivní poruchy

Choroba postihuje asi 2 – 3% naší populace, i když je velmi poddiagnostikovaná. Muži i ženy jsou postiženi stejně často. Nemocní nejsou zpravidla léčeni psychiatrem nebo psychologem, ale jsou pacienti jiných lékařských oborů – dermatologie (kožní) v případě ekzému z neustálého mytí rukou, interny pro strach s infekčního onemocnění nebo zubního lékařství z důvodu ložisek sliznice dutiny ústní pro časté a intenzivní čištění zubů.

Dvě třetiny z nich se současně léčí s depresí. Může se ale kombinovat i s jinou psychiatrickou diagnózou, nejčastěji alkoholismem, poruchami příjmu potravy nebo jinou úzkostnou poruchou.

Obsedantně kompulzivní porucha a její průběh

Obsedantně kompulzivní porucha obvykle začíná v pozdní adolescenci nebo rané dospělosti okolo 15. roku života. Zpravidla má chronický průběh. Postupně se zhoršuje, což souvisí s tím, že nemocný nevyhledá odbornou pomoc. V jedné třetině případu je průběh kolísavý. Nutkavé myšlenky a jednání mají závažné důsledky na kariéru, životní styl i rodinný život. Rituály narušují schopnost pracovat, jedinci s nutkavými stavy opakovaně nastupují na dlouhodobou pracovní neschopnost a porucha nezřídka vede k invaliditě. Nemocní většinou žijí izolovaně, do manželství vstupují v pozdějším věku a mají méně dětí. Mají častěji sebevražedné sklony, zvláště pokud současně trpí depresemi.

Příčina obsedantně kompulzivní poruchy

Na vzniku obsedantně kompulzivní poruchy se podílí kombinace více faktorů – dědičné, biologické i sociální. U příbuzných s obsedantně kompulzivní poruchou je popsán zvýšený výskyt této choroby.
Rozvoj poruchy může souviset biologickou příčinou - úrazem hlavy, postižením mozku vlivem nedostatečného zásobení kyslíkem při porodu (perinatální encefalopatie) nebo nedostatkem antidiuretického hormonu (regulujícího hospodaření těla s vodou) při chorobě zvané diabetes insipidus. Osoby trpící nutkavými stavy mají zvýšenou aktivitu určitých mozkových okruhů (limbického systému, bazálních ganglií a čelního laloku) a zvýšenou citlivost na neurotransmiter serotonin, jednu z chemických substancí zajišťující komunikaci mezi nervovými buňkami.

Jak vzniká obsedantně kompulzivní porucha

Existuje několik teorií, jak obsedantně kompulzivní porucha vzniká. Při mechanismu dvoustupňového učení nejprve dochází ke klasickému podmiňovaní. Určitý podnět vyvolá u daného jedince úzkost. Vzniku úzkosti se snaží zabránit vyhýbavým chováním, které se stále častěji opakuje, stává se rituálem. Ve druhé fázi (podmiňování vyššího stupně) se vyvolávající podnět spojí s určitou myšlenkou či představou, vyvolá úzkost nutící jedince ke kompulzivnímu jednání. Snižování úzkosti vede k posilování opakování rituálu.

Psychodynamická teorie klade důraz na význam raného psychosexuálního vývoje. Při masivní frustraci nebo velmi příjemných prožitcích v tomto období může dojít k nastartování obranných mechanismů k potlačení nepřijatelných agresivních a sexuálních podnětů.

Obsedantně kompulzivní porucha - diagnostika

Správnou diagnostiku a léčbu obsedantně kompulzivní poruchu může poskytnout jen odborník - psychiatr, lékař zabývající se psychickými poruchami.

Každý z nás má jistě více či méně často nutkavou myšlenku, která ho vede k vykonání určitého jednání. Proto musí být ke stanovení diagnózy obsedantně kompulzivní poruchy splněna určitá kriteria. Nutkavé myšlenky a chování se musí objevovat neustále nejméně po dobu dvou týdnů, pro daného jedince jsou nepříjemné, považuje je za nesmyslné, ale nedokáže jim odolat. Přitom ví, že to dělá on. Narušuje psychosociální adaptaci, schopnost pracovat, žít rodinný život a vykonávat běžné denní aktivity.

Je důležité odlišit obsedantně kompulzivní poruchu od schizofrenie, psychotického onemocnění projevujícího se bludy, halucinacemi a nepochopitelným jednáním. Rozhodující je rozlišení nutkavých myšlenek a bludů. O nutkavých myšlenkách však daný jedinec ví, že jsou nesmyslné a snaží se jim bránit.

Léčba obsedantně kompulzivní poruchy

Terapie obsedantně kompulzivní poruchy je založena na kombinaci psychoterapie a užívaní léků. Základním předpokladem úspěšné léčby je dobré vedení nemocného a jeho rodiny založené vysvětlení podstaty choroby, léčebných možnostech i dlouhodobé prognóze. Při neúčinnosti konzervativní léčby se v přísně indikovaných případech přistupuje k terapii neurochirurgické.

Medikamentózní léčba

V medikamentózní léčbě jsou nejúspěšnější léky ovlivňující serotoninergní systém. Jedná se o tricyklické antidepresivum Anafranil (zabraňující zpětnému vychytávání noradrenalinu a serotoninu) a antidepresiva ze skupiny SSRI (zabraňující zpětnému vychytávání serotoninu) Citalec, Sertralin, Serlift Parolex, Prozac, Deprex, Asentra, Zoloft nebo Fevarin. Příznivý efekt se dostavuje po 5 týdnech užívání, kdy nastoupá účinek těchto léků. Ke zlepšování dochází i v dalších týdnech, ideálně je užívání minimálně po dobu 10 týdnů. Při dlouhodobé léčbě je výhodou málo nežádoucích účinků a snadné dávkování (1 - 2 tablety denně). Potíže se nemocnému bohužel po několika týdnech vracejí až v 80% případů, proto je k dlouhodobému efektu léčby nezbytná psychoterapie.

Jiné skupiny psychiatrické medikace nejsou v léčbě obsedantně kompulzivní metody účinné. Lze ovšem uvažovat o kombinaci s antipsychotiky (Haloperidolem) u nutkavých stavů a tikových poruch.

Ke zmírnění úzkostných stavů se klasicky podávají anxiolytika ze skupiny benzodiazepinů. U obsedantně kompulzivní poruchy je jediným účinným Rivotril, zlepšení se dostavuje během několika dnů. Benzodiazepiny nejsou vhodné k dlouhodobé léčbě, vzniká na ně závislost a asi po čtyřech měsících se snižuje jejich účinnost. Navíc mohou při delším užívání narušit prostorovou představivost, schopnost učit se a vyjadřovat emoce nebo poškodit paměť.

Psychoterapeutické metody

Psychoterapie je založena kognitivně-behaviorálních postupech. Nemocný nejprve vylíčí situace vyvolávající úzkostné pocity a rituály, kterými je usměrňuje. Následně je těmto situacím a činnostem opakovaně vystavován. V poslední fázi terapie se nemocný vědomě snaží zdržet se nutkavého chování a naučených rituálů. Při dostatečně dlouhé a kvalitní psychoterapii je efekt dlouhodobý. Nevýhodou je časově, technicky i finančně náročná léčba.

Neurochirurgická léčba

U závažných a na léčbu nereagujících forem se přistupuje k neurochirurgickému výkonu – cingulotomii. Při této metodě se přerušují nervová vlákna vedoucí z čelního laloku do závitu kolem kalózního tělesa (gyrus cinguli), jež jsou zodpovědná za zprostředkování úzkosti, obsese a bolesti. Provádí se ozářením gama nožem nebo vysokofrekvenčním proudem.

Prevence obsedantně kompulzivní poruchy

Vzniku choroby nelze prakticky zabránit. Můžete však snížit riziko jejího návratu.

Pokud užíváte léky na obsedantně kompulzivní poruchu a pomohly vám, předčasně jej nevysazujte. Podávání by mělo pokračovat 18 – 24 měsíců po dosažení úlevy. Jinak je vysoké riziko návratu choroby. Při opakované epizodě můžete léky užívat několik let.

Nadměrný stres může způsobit návrat nutkavých myšlenek a jednání. Zvyšujte svoji odolnost vůči stresu tím, že si budete plánovat, jak obtížné situace zvládnete. Zamyslete se, které stresové situace vás v nejbližší době čekají a jak se na ně připravíte.

Obsedantně kompulzivní porucha - doporučení

O svých vtíravých myšlenkách a rituálech mluvte se svým lékařem otevřeně. Nestyďte se za ně, jsou projevem nemoci ne vaší slabé vůle. Již samotné popsání obsesí je součástí léčby.

Jestliže obsedantně kompulzivní poruchou trpí váš blízký, podporujte ho v léčbě. Nikdy se nenechejte vtáhnout do jeho rituálů a nemoralizujte. Obě skutečnosti rozvoj choroby podporují. Raději se zaměřte na běžné rozhovory a aktivity s ním i na vytváření normálních rodinných vztahů.