Dekompresní nemoc

Dekompresní nemoc
30. 06. 2016

Dekompresní nemoc je stav, který je známý také pod označením kesonová nemoc, nemoc potápěčů nebo také desaturační aeropatie. V literatuře ji najdeme pod anglickým názvem decompression sickness a zkratkou DCS. Než o onemocnění jde spíše o syndrom, respektive několik příznaků vznikajících u osob vystaveným nízkému okolnímu tlaku. Dekompresní nemoc nejčastěji postihuje potápěče, ale může se týkat také jiných aktivit spojeným se změnami tlaku.

Dekompresní nemoc v historii

Dekompresní nemoc je způsobena náhlou změnou tlaku plynů rozpuštěných v krvi a tkáních. První dochované zmínky o principu dekompresní nemoci pochází z roku 1670, kdy sir Robert Boyle pozoroval tvorbu bublinek v oku zmije. Další známý případ byl dokumentován v roce 1841, kdy francouzský důlní inženýr pozoroval bolesti na hrudi a bolesti kloubů a křeče u horníků, kteří pracovali hluboko v důlních šachtách, ze kterých byla odčerpávaná voda.

V roce 1867 pak zemřel na dekompresní nemoc průkopník ponorek Julius Kroehl, který testoval známou ponorku Sub Marine Explorer. V roce 1869 zemřel potápěč, který k potápění do velké hloubky použil vzduchem plněnou helmu. O deset let později Paul Bert zjistil, že plynem, který nejčastěji dekompresní chorobu způsobuje, je dusík. Od té doby se o dekompresní chorobě běžně mluví a počítá se s ní při hloubkových ponorech a dalších činnostech způsobujících tyto specifické obtíže. V roce 1941 byla poprvé úspěšně použita léčba rekompresí lékařem A. Behnkem.

Dekompresní nemoc - příčiny vzniku

Jak již bylo zmíněno, dekompresní nemoc vzniká náhlou změnou tlaku plynu rozpuštěného v krvi a ve tkáních. V běžných tlakových podmínkách je většina plynů v těle člověka rozpuštěna tak, že bez problémů přechází difúzí z krve do tkání a zpět. Pokud je ale lidské tělo vystaveno jiným tlakovým poměrům (hlavním příkladem je potápění do velkých hloubek a rychlé vynoření), plyn se začíná rozpínat a tvořit bubliny, které pak působí velké obtíže.

Ke konkrétním příkladům, které vedou k dekompresní nemoci patří například situace, kdy se potápěč příliš rychle vynoří. Dekompresní nemoc může také postihnout potápěče, který je pod hladinou moc dlouhou dobu a dostane se mu velké množství dusíku z dýchacích cest do tkání. Mezi další příklady se řadí letadlo bez přetlakové kabiny(nebo při jejím poškození), horníci těžící ve velkých hloubkách pod zemí nebo kosmonauti měnící tlakové prostředí.

Vzduch, který dýcháme, obsahuje 78 procent dusíku (N2), pouze 21 procent kyslíku a 1 procento dalších méně významných plynů. Jakmile se potápěč dostane do hloubky, mění se fyzikální vlastnosti prostředí a zvyšuje se tlak působící na tělo. Vysoký tlak má za následek zvýšení rozpustnosti plynů v lidském těle, z největší části dusíku.

Tímto způsobem se tak velké množství dusíku dostává do tkání, které může způsobit euforii až bezvědomí. Pokud pak potápěč rychle změní hloubku a vynoří se, dusík nemá čas se dostat zpět do krve a rozpustnost se sníží. Plyn vytvoří ve tkáních bubliny. Tím se tkáně těžce poškodí, což platí především u plic, kdy může dojít až k jejím roztrhání. Popisovaný stav si lze představit jako láhev s nasyceným nápojem - když ji rychle otevřeme, tekutina zvýší objem a začne prudce vytékat ven.

Dekompresní nemoc - příznaky a průběh

Rizikové faktory

Průběh a příznaky dekompresní nemoci závisí na řadě faktorů. První z faktorů je velikost poměru snížení tlaků, kdy velké snížení způsobí dekompresní nemoc s větší pravděpodobností. Dalším faktorem je opakovaná expozice tlakům. To znamená, že opakované potápění v krátkých časových intervalech riziko vniku nemoci zvyšuje. Rychlost výstupu k hladině je dalším rizikovým faktorem. Čím rychleji se potápěč vynořuje, tím vyšší je riziko vzniku dekompresní nemoci (nedoporučuje se rychlejší vynořování než 10 metrů za minutu ve velkých hloubkách, posledních 6 metrů by mělo zabrat minimálně další minutu).

Délka ponoru také hraje svoji roli. Čím delší dobu ponor trvá, tím větší je riziko vzniku nemoci je. Dále se uvádí, že potápěči, kteří po ponoru plánují cestu letadlem brzy po ponoru zvyšují riziko vzniku nemoci mnohonásobně. Stejné riziko platí pro potápěče plánující výstup do vysokých nadmořských výšek.

Krom rizikových podmínek je důležité zmínit také několik individuálních rizikových faktorů. K těm patří dehydratace, vyšší věk, zranění předcházející ponoru, teplota těla, tělesná stavba a konzumace alkoholu. Při vzniku dekompresní nemoci je důležité vědět, že s hloubkou stoupá rozpustnost plynů, které pak nasycují tkáně. Přívod plynu závisí na prokrvenosti a stavu tkání. To znamená, že se nejvíce plynů dostane do tkání nejlépe prokrvených. Těmi jsou mozek, ledviny, plíce a srdce.

Příznaky a průběh nemoci

Při vynořování se dochází k přesně opačnému procesu. Tkáně se tzv. vysycují a plyn se stává méně rozpustný a tvoří menší či větší bubliny. Přebytek plynů je vydýcháván. Problémem je, pokud k vynoření dojde příliš rychle. Ve tkání je přebytečné množství plynů, které se včas nestačily ze tkání dostat do plic. Přebytečný kyslík je využit tkáněmi.

Problém ale nastává s dusíkem. Ten ve tkáních totiž nemá využití, a tak v cévách tkáních vznikají bubliny. Tyto bubliny pak mohou cévu ucpat, a tím pádem dochází k tzv. embolii. Na povrchu bublin může dojít ke srážení krve a v cévách vzniká krevní špunt (trombus), který nedovolí krvi pokračovat tam, kam má.

V místě trombu může reflexně dojít k vazokonstrikci (uzávěr dané cévy smrštěním její stěny). Daný orgán pak není zásobován krví a dochází k nekróze. V případě kostí a kloubů bubliny plynu působí mechanický útlak cév a nervů. Měkké orgány mohou být bublinami zhmožděny a potrhány.

K poškození orgánů dochází postupně, proto se první projevy mohou objevit již v průběhu vynořování či až minuty či hodiny po vynoření. Dekompresní nemoc se projevuje velkým množstvím příznaků. Jejich závažnost závisí na velikosti tlaku, na stavu organismu a případně na možnostech léčby. Pro dekompresní choroby jsou typické bolesti kloubů, poruchy citlivosti, bolesti břicha, bolesti na hrudi, dušnost a kašel, bolesti hlavy, závratě, až selhání srdce. Poškozeny mohou být všechny tkáně.

V případě velmi mírné dekompresní nemoci je častým příznakem bolest svalů a kloubů, bolest hlavy, krvácení z nosu, pocit svalové slabosti, může se objevit vyrážka a svědění kůže. U těžších stavů je běžným příznakem bolest hlavy, motání hlavy, mdloby, poškození nervové soustavy, zmatenost až bezvědomí a smrt.

Dekompresní nemoc a její diagnostika

Dekompresní nemoc je v dnešní době velmi dobře známou komplikací potápěčů a dalších profesí či aktivit. Příznaky dekompresní nemoci jsou poměrně typické, takže složité vyšetřování a diagnostické metody většinou nejsou potřeba. Dekompresní nemoc může způsobit velmi vážné poškození tkán, takže se musí rychle přistoupit k léčbě, aby byla úspěšná.

Základem je rychlý transport nemocného. Diagnosticky se pacientovi monitoruje jeho srdeční činnost (EKG), saturace krve kyslíkem, dechové funkce a stav vědomí. Pokud se výše zmíněné příznaky objeví do 24 hodin od vynoření se, je vždy nezbytné myslet na dekompresní nemoc. Většinou se dekompresní nemoc s jistotou diagnostikuje tehdy, dojde-li k úlevě příznaků po léčbě rekompresí.

Správně odebraná anamnéza je základem diagnostiky. Nutné je vždy zjistit, kdy potíže začaly, jestli pacient dělal něco neobvyklého a kdy. Existuje několik zobrazovacích metod, které jsou schopny odhalit bubliny plynu ve tkání a také vzniklé krevní sraženiny či poškozené orgány. K těmto metodám patří MRI (magnetická rezonance), CT (počítačová tomografie) či angiografie, což je metoda, která zobrazuje cévy a případně krevní sraženiny v nich.

Dekompresní nemoc a její léčba

V první řadě je vždy nutné zajistit nemocnému první pomoc. V případě potápění je důležité osobu vytáhnout z vody, aby nedošlo k vdechnutí vody a dalšímu poškození tkání. Dalším krokem je snaha zabránit embolii - postižený se musí položit do stabilizované polohy na levém boku, dolní končetiny podložit, aby byly výše než trup. Důležitý je přísun čistého kyslíku a zabránit ztrátám tepla.

Léčbou dekompresní nemoci se zabývají vědci již desetiletí. Pokud již k dekompresní nemoci dojde, důležité je sledování základních životních funkcí, podávání kyslíku, zajištění tekutin a rychlý transport pacienta do přetlakové komory. Přetlaková neboli hyperbarická komora je vlastně obrovská tlaková nádoba, která je hermeticky uzavřená. Uvnitř komory se uměle vytvoří přetlak. Díky tomu pomalu dochází opět k rozpuštění plynů ve tkáních tak, jako by k tomu došlo ve velkých hloubkách. Přetlak se pak velmi pomalu snižuje, aby si organismus na tlakové změny zvykl a veškeré plyny se z tkání v pořádku dostaly ven bez jejich poškození.

Dekompresní nemoc je nezbytné léčit v dekompresní komoře, protože jiným způsobem potřebných tlakových poměrů na všechny tělesné tkáně nedosáhneme. Pokud hyperbarická komora není k dispozici, je možné podávat stoprocentní kyslík maskou. Kyslík snižuje otok mozku. Důležitá je také dostatečná hydratace organismu, aby byly cévy dostatečně naplněny a roztaženy (prevence vazokonstrikce a vzniku embolů). K zabránění houstnutí krve je možné využít také tzv. plazma explandérů. K prevenci zánětu ve tkáních se podávají kortikosteroidy (dexamethason).

Dekompresní nemoc - prevence

Prevence dekompresní nemoci je založena na vzdělanosti osob, které se pohybují v hloubkách nebo v prostředí s vysokými změnami tlaků. Každá taková osoba by měla dobře vědět, čemu se vyvarovat a jak postupovat, aby k dekompresní nemoci nedošlo. Potápěči musí projít zvláštním výcvikem a kurzem, existuje řada doporučení a tabulek, které shrnují, do jakých hloubek se potapěč může pustit a jak rychle může vystoupat.

Další možnou prevencí je správné naplánování potápění a dekompresní příprava. K té se dá využít hyperbarické komory. Nejenom osoby potápějící se s dýchacím přístrojem, ale také osoby pracující v ponorkách či hloubkových dolech musí na možnost dekompresní nemoci myslet. Dekompresní nemoc může vzniknout také při porušení přetlakové kabiny v letadle, proto jsou letadla vybavena kyslíkovými maskami.

Abychom předešli dekompresní nemoci, je důležité myslet na několik základních bodů:

  • vyvarování se opakovaným ponorům
  • dodržování rekompresních časů
  • dostatek dýchací směsi
  • pomalý vzestup k hladině
  • potápěči by neměli létat letadlem brzy po ponoru
  • speciální podmínky vyžaduje také potápění ve vysokých nadmořských výškách


Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…