Virus Ebola

Virus Ebola
14. 07. 2016

Virus Ebola vyvolává vysoce nakažlivou krvácivou horečku Ebola. Infekce se projevuje horečkou, nevolností, zvracením, krvácením a selháním životně důležitých orgánů. Virová krvácivá horečka je zoonóza, infekční onemocnění přenášené na člověka ze zvířat. Jméno viru se odvozuje od říčky Ebola v africkém Zairu (dnes Demokratická Republika Kongo), kde byl v roce 1976 poprvé popsán. V současné době probíhá epidemie horečky Ebola v západní Africe.

Virus Ebola

Virus Ebola patří mezi RNA viry rodu Filovirus. Virus má tvar vlákna stočeného do smyčky, je vysoce nakažlivý a odolný. Na rozdíl od řady jiných virů dokáže přežít mimo organismus hostitele. Podle místa výskytu se rozlišuje několik podtypů viru: Ebola-Sudan, Ebola-Zaire, Ebola-Reston, Ebola-Pobřeží slonoviny. Infekce jsou různě závažné, největší smrtnost má subtyp Zaire (až 90%).

Přenos infekce

Krvácivá horečka Ebola je nákaza s přírodní ohniskovostí, její výskyt je vázán na přítomnost zvířecího hostitele nebo přenašeče. Jejím přirozeným hostitelem jsou pravděpodobně netopýři, u nich se virus nevyvolává těžké onemocnění. Netopýři se do kontaktu s člověkem dostávají vzácně, ale mohou nakazit například opice. Mezi opicemi se virus šíří vzduchem.

Virus Ebola se velmi snadno šíří mezilidským kontaktem, a proto je výrazně ohrožen zdravotní personál a osoby v nejbližším okolí nemocného. Lidé se nakazí přímým kontaktem s krví a jinými tělními tekutinami a sekrety nebo nepřímo kontaktem s infikovanými předměty (opakovaně používané lékařské nástroje). Předměty, kterých se dotkl nakažený člověk, jsou infekční několik dní.

Inkubační doba je zpravidla 14 – 16 dní, ale může se pohybovat v rozmezí 2 – 21 dní.

Ebola - jak infekce v organismu probíhá?

Vstupní branou infekce jsou sliznice a porušená kůže. Virus napadá různé tkáně, nejzávažnější je infikování buněk vnitřní výstelky cév (tzv. endotelu), které vyvolá zánět cévní stěny tzv. vaskulitidu. Přitom dochází k rozsáhlé tvorbě zánětlivých bílkovin tzv. cytokinů, jež se podílejí na selhání orgánů.

Kromě toho působí virus Ebola na krevní destičky, které se pak snadněji sráží nebo zanikají. Krvácivé projevy jsou tedy výsledkem nejen vaskulitidy, ale také nedostatku krevních destiček. Dále virus postihuje krvetvorné buňky kostní dřeně, tvoří se nedostatek všech druhů krevních buněk – červených, bílých i destiček. Napadené jaterní buňky odumírají a v játrech se vytváří jaterní léze.

Jak se vir ebola množí?

Virus Ebola má cytopatický efekt. To znamená, že po průniku do hostitelské buňky uvolňuje svoji genetickou informaci, podle níž se množí nové viry. Zvrátí tedy její funkce ve svůj prospěch a zahubí ji. Při rozpadu buňky se uvolní nově vytvořené virové částice. Napadená buňka funguje jako továrna na výrobu viru.

Ebola - příznaky

Onemocnění začíná náhle horečkou, malátností, únavou, závratěmi, bolestí svalů a kloubů, zvracením a průjmy. Okolo pátého dne od rozvoje prvních příznaků se objeví skvrnitá vyrážka, postiženému zarudne obličej, přidává se i prokrvácení spojivek, zarudnutí a bolestivost hltanu s tvorbou vředů. Hojný průjem a zvracení vedou k výrazné dehydrataci.

Porucha srážení krve se u poloviny nemocných projeví sedmý den krvácivými příznaky, u druhé poloviny je pouze na laboratorní úrovni. Na kůži se tvoří drobné tečkovité krevní výrony do kůže (tzv. petechie), objevuje se krev v moči, krvácení z dásní, nosu a pochvy. Nápadné je i krvácení ze vpichů po injekcích. Krvácivé projevy nebývají tak závažné, aby samy způsobily smrt. Krevní ztráty se ale mohou podílet na rozvoji šokového stavu.

Ebola a další komplikace

Pouze u 5 % nakažených se objevuje žloutenka. Nedostatečné prokrvení mozkové tkáně spolu s krvácivými ložisky v mozku mohou vyvolat křeče, delirium (poruchu vědomí způsobující změnu chování a poruchu pozornosti) a kóma.

Průběh eboly

Průběh infekce je velmi závažný a úmrtnost dosahuje podle subtypu viru až 90 %. Špatný průběh je obvykle spjatý s výskytem krvácivých projevů.

Nakažení umírají v průběhu druhého týdne onemocnění. Příčinou úmrtí bývá šokový stav s nízkým krevním tlakem a selhání několika orgánů, především jater a ledvin. Šokový stav je způsobený výraznou dehydratací a značnou ztrátou krve.

Diagnostika eboly

K podezření na horečku Ebola vede kromě typických příznaků údaj o pobytu v zemích západní Afriky. Vzácně se jedná o osoby, které byli v kontaktu s opicemi dovezenými z rizikových oblastí, nebo pracovali v předchozích třech týdnech s infikovaným laboratorním materiálem.

Při laboratorním vyšetření krve se prokáže nedostatek krevních destiček, snížená hladina bílých krvinek a zvýšená hladina jaterních enzymů (ALT a AST).

Virus lze vykultivovat z krve a jiných biologických materiálů odebraných během horečnatého stádia nebo prokázat molekulárně biologickými metodami pomocí PCR. V krvi se vyšetřuje virový antigen (povrchová bílkovinná částice) a protilátky proti viru Ebola typu IgM. Ve vzorku odebrané pokožky lze prokázat mikroskopické změny a virové antigeny.

Léčba horečky ebola

Cílená léčba horečky Ebola neexistuje, účinná antivirotika zabraňující množení viru nejsou známá. I když probíhá výzkum specifických preparátů, terapie je prozatím symptomatická, mírní se projevy nemoci. V současné době se za nejúčinnější způsob léčby považuje kombinace silných dávek krevního séra, antivirotik, vitamínů a udržování stálosti vnitřního prostředí.

Neúčinné léky proti ebole

Viry ke svému množení využívají metabolických funkcí napadené buňky, proto je velmi obtížné vyvinout látku účinnou proti viru a málo toxickou pro lidský organismus. V léčbě jiných krvácivých horeček (horečky Lassa a hantavirové infekce) se používá antivirotikum ribavirin (Copegus, Rebetol), neúplný analog nukleosidu potřebný k tvorbě genetické informace (virové i lidské RNA). Tím, že je neúplný (nefunguje správně), zabraňuje množení RNA - virů. U horečky Ebola se bohužel neosvědčil.

Virus je rezistentní vůči interferonu, dalšímu léku virových infekcí. Interferon je bílkovina tvořená buňkami imunitního systému lidského organismu. V léčbě se využívá interferon připravený rekombinantní technologií (izolované geny se vpravují do jiného organismu schopného tvořit dané bílkoviny v laboratorních podmínkách). Při jeho podávání se jako vedlejší nežádoucí účinky objevují chřipkové příznaky. V léčbě horečky Ebola není účinný, pouze komplikuje samotné onemocnění.

Léky proti ebole ve výzkumu

Jako efektivní se prokázalo krevní sérum od osob s nedávným onemocněním, které tedy obsahovalo protilátky proti viru Ebola. Bohužel se jednalo pouze o experimentální léčbu bez kontrolní skupiny (osob, které dostávali placebo). Navíc je výroba a uchování neúnosně drahé a účinek je velmi omezený.

V praxi již byl vyzkoušen i experimentální lék Zmapp, přestože ještě neprošel klinickými testy. Lék brání viru v narušení a nakažení nových hostitelských buněk. Terapie tímto přípravkem byla několikrát úspěšná.

Ebola - symptomatická terapie

Ke snížení horečky se používají antipyretika, bolesti svalů a kloubů se tiší analgetiky. V podstatě se jedná o jeden druh léku, který zabraňuje tvorbě protizánětlivých cytokinů, jež se při krvácivé horečce masivně tvoří. Buď se podávají přípravky obsahující paralen (u nás Paralen, Panadol, Paramax) nebo léky s ibuprofenovou složkou (Nurofen, Ibalgen, Ibuprofen, Apo-ibuprofen).

Průjmy a zvracení vedou k dehydrataci, proto se ústy nebo nitrožilně podává dostatek tekutin. Současně mohou vést k iontové nerovnováze, která se hradí infúzemi s potřebnými minerály. V případě silného krvácení se podává krevní transfúze.

Prevence eboly

Dosud neexistuje vakcína, která by před krvácivou horečkou Ebola chránila. Vědci usilovně pracují na vyvinutí účinné očkovací látky. Některé farmaceutické společnosti budou od roku 2015 spouštět klinické testy.

Prozatím je jediným preventivním opatřením zabránit šíření nákazy. Při péči o nakažené osoby a pohřbívání obětí infekce je nutné používat ochranné masky a rukavice. Afričané se musí vyvarovat tradičního způsobu pohřbívání, při kterém se pohřbívající přímo dotýkají těla zesnulého, a tak se nakazí.

Doporučení ohledně eboly

Osoby podezřelé z nákazy krvácivou horečkou Ebola musí být převezeny do izolačního zařízení. Ti, kteří se starají o nakažené v terénu, musí být vybaveni maskou, brýlemi, čepicí, ochranným štítem, gumovými rukavicemi a gumovou obuvi.

Virem Ebola je nakaženo obyvatelstvo v Libérii, Nigérii, Demokratické republice Kongo, Guineji a Sieře Leone. Po pobytu v některé rizikové oblasti je vhodné zůstat v izolaci po dobu 21 dní, což je maximální inkubační doba viru.

Ebola - historie a současnost

Virus Ebola byl poprvé izolován roku 1976 u říčky Ebola v Zaire (dnešní DRK). Od té doby proběhlo především v afrických zemích několik epidemií různými subtypy viru lišící se mírou úmrtnosti (50 – 90 %). Vždy se nakazilo maximálně 500 osob.

Nynější epidemie Eboly v západní Africe, která propukla na přelomu roku 2013 a 2014, je nejhorší od objevení viru. A to nejen díky počtu nakažených (3500 osob k 1. září 2014) a zemřelých (1900 mrtvých k 1. září 2014), ale také rozšířením do několika států i mimo západní Afriku právě díky hojně nakaženému zdravotnickému personálu. Virus Ebola subtyp Zaire má vysokou úmrtnost až 90%, jedná se o nejagresivnější subtyp.



Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…