Zarděnky

Zarděnky neboli latinsky rubeola je zánětlivé onemocnění, které je způsobeno virem z rodu rubivirus. V České republice ročně onemocní zarděnkami zhruba čtyři až čtrnáct lidí. Člověk je pro virus rubeoly jediným přirozeným hostitelem, to znamená, že zdrojem onemocnění jsou lidé. Mohou to být jednak děti s vrozenými zarděnkami, ale také děti a dospělí, kteří se nakazili později. Navíc je zrádné to, že nakažený člověk nemusí mít žádné potíže, takže o nemoci neví, a tak ji šíří dál. Virus se vylučuje nosohltanem a šíří se vzdušnou cestou tzv. kapénkovou infekcí. Další možností je přenos v těhotenství z matky na plod, kdy dochází k velmi vážnému poškození plodu.

Zarděnky - inkubační doba

Inkubační doba u zarděnek trvá zhruba 12 až 23 dnů. Obecně znamená inkubační doba období mezi vstupem viru do těla a propuknutím prvních příznaků. Toto je důležitý údaj, protože v této době může nakažený člověk šířit infekci a přitom nemít žádné potíže.

Projevy zarděnek

Pro zarděnky je typická červená vyrážka, což plyne i z názvu (zardívat se). Jde o nesplývající, drobné skvrny, které mohou být na některých místech i vystouplé (makulky přecházející v papulky). Charakteristický je prvotní výsev v oblasti obličeje a na krku, pak se postupně šíří dále na hrudník a končetiny. Na končetinách bývají vyrážky méně výrazné. Dalším znakem zarděnek jsou drobné petechie, tedy červeno-fialové skvrnky, na sliznici patra v dutině ústní. Tomuto se odborně říká Forscheimerovy skvrny a je důležité, aby lékař na toto myslel při vyšetřování zarděnek, obzvlášť pokud si není jistý, o jaké onemocnění jde.

Výsev vyrážky bývá doprovázen zvětšením lymfatických uzlin, které tak reagují na přítomnost viru v organizmu. Nejnápadnější bývají uzliny v oblasti krku a tváří, mohou dosahovat velikosti až 3 cm. Uzliny bývají na dotek bolestivé, měkké a pohyblivé od spodiny. Kromě vyrážky a zvětšení uzlin se většinou objevuje také zvýšená teplota, součástí může být i nachlazení a kašel. Tyto nespecifické příznaky se mohou vyskytnout už v inkubační době, kdy ještě není patrná vyrážka.

Komplikace zarděnek

Jako každé onemocnění mají také zarděnky své komplikace, které mohou vyústit ve velmi závažný stav. Mezi lehčí potíže patří zánět spojivek a zánět horních cest dýchacích. Zánět může postihnout také klouby, které bývají oteklé a bolestivé. Mezi vůbec nejzávažnější komplikace patří zánět mozkových blan, latinsky meningitida. Projevuje se velkou bolestí hlavy, typicky bývá ztuhlost šíjových svalů, což brání v předklonu hlavy na hrudník. Často bývá také zvracení, poruchy vidění a přecitlivělost na světlo (světloplachost). Mohou se objevit také křeče a poruchy citlivosti nebo hybnosti. Stav může dospět až ke ztrátě vědomí. Jde o velmi závažnou komplikaci, která by měla být řešena na jednotkách intenzivní péče.

Neméně podstatnou komplikací je také poškození srdeční svaloviny, která může také skončit srdečním selháním. V krvi se vyskytuje menší počet krevních destiček, které jsou nezbytné pro krevní srážlivost, takže nemocný je náchylnější ke vzniku modřin a zakrvácení.

Zarděnky v těhotenství

Zarděnky bývají často zmiňovány v souvislosti s těhotenstvím, protože rubeola patří mezi onemocnění, která mohou velmi poškodit plod. Nejzávažnější je nákaza v prvních čtyřech měsících těhotenství. Plod je v tomto období velmi citlivý a v této době může dojít k potratu nebo k poškození plodu. U miminka s vrozenými zarděnkami se vyskytuje takzvaný Gregův syndrom. To je soubor příznaků, které se u těchto dětí objevují. Velmi častá bývá hluchota a vývojové vady oka až po slepotu. Závažné je poškození srdce, vývojové srdeční vady mohou být různé, od méně závažných až po neslučitelné se životem. Objevuje se také postižení mozku a míchy se všemi svými důsledky, jako jsou poruchy hybnosti a citlivosti a mentální retardace. Méně vážné jsou změny tvaru zubů. Na kůži bývají různé skvrny a podlitiny jako důsledek sníženého počtu krevních destiček, které jsou nezbytné pro krevní srážlivost.

Mezi pozdní následky patří vznik cukrovky v dětském věku, hormonálním poruchy a zánět mozku. U těhotné ženy, která se setká se zarděnkami a hrozí riziko, že by se mohla nakazit, je nutné provést odběr krve a zjistit přítomnost protilátek, popřípadě zvážit ukončení těhotenství.

Vyšetření při podezření na zarděnky

Vzhledem k tomu, že existuje více podobných nemocí projevujících se vyrážkou, jako například spalničky nebo šestá exantémová dětská nemoc, není jejich odlišení jen dle klinického nálezu snadné.

Zarděnky mají své typické znaky jako počátek výsevu na obličeji a pak další šíření na hrudník a končetiny nebo skvrny na sliznici dutiny ústní, přesto takto stanovená diagnóza nemusí být úplně jistá. Nejspolehlivější jsou krevní odběry. Pomocí takzvaného ELISA testu lze stanovit přesné protilátky, které jsou specifické pro zarděnky a vytváří se při nakažení nebo po vakcinaci. Pomocí těchto testů je také možné odlišit, zda se jedná o starší proběhlou nákazu nebo očkování nebo zda onemocnění aktuálně probíhá. Velmi důležité jsou tyto zkoušky hlavně u těhotných žen, které jsou v ohrožení, lépe řečeno plodu, který nesou. Lékař, který jako první zjistí, že se těhotná žena setkala s někým, kdo je nakažený zarděnkami, je povinen ihned provést krevní testy a zjistit přítomnost protilátek. Podle podezření na další komplikace jsou volena příslušná vyšetření.

Srdce je dobře vyšetřitelné ultrazvukem při vyšetření zvaném echokardiografie, klouby lze prohlédnout na rentgenovém snímku, ale také ultrazvukem. Při zánětu bývají klouby teplé a oteklé, mohou být také zarudlé. Při podezření na meningitidu je nutné provést lumbální punkci, to znamená odběr mozkomíšního moku, který proudí okolo mozku a míchy a ve kterém lze laboratorně prokázat látky poukazující na zánět mozkových blan. Lumbální punkce se provádí v oblasti bederní páteře, v místě kam už nezasahuje mícha, to znamená, že nehrozí riziko jejího poranění.

Léčba zarděnek

V první řadě je třeba nemocného izolovat, aby nákazu nešířil dál. Cílená léčba zarděnek neexistuje, takže je terapie zaměřena hlavně na potlačení příznaků. Na zvýšenou teplotu se používají antipyretika, tedy léky snižující horečku, například paralen. Mohou se podávat ve formě léků, čípků nebo pro děti v asi nejpřijatelnější podobě jako sirup.

Při bolestech je nutné přidat také léky tlumící bolest neboli analgetika. Pokud jsou přidruženy také bolesti kloubů, je vhodné podat analgetika s protizánětlivým účinkem jako například ibuprofen. Pokud je součástí kašel a nachlazení, existuje celá řada léků a sirupů na tlumení kašle a odkašlávání a uvolnění ucpaného nosu a dutin.

Jako u každé horečky je nutné hlídat pitný režim. Za normálního stavu bychom měli vypít dva až tři litry tekutin za den, u vysoké teploty a pocení bychom měli samozřejmě vypít více. Pokud se onemocnění objeví u těhotné ženy, je vždy užívání jakéhokoliv léku nutné zkonzultovat s lékárníkem nebo lékařem. U závažnějších komplikací jako je zánět mozkových blan, hrozí riziko otoku mozku, který může být smrtelný, proto je nutné podávat nitrožilně kortikoidy a látky, které odvádí vodu a tím otok zmenšují, nejčastěji to bývá manitol.

Preventivní opatření u zarděnek

Nejúčinnější prevencí je určitě očkování proti zarděnkám. Nejprve bylo zavedeno u dívek od roku 1982, v roce 1986 se začalo plošně očkovat u obou pohlaví. Očkovací vakcína zároveň působí také proti spalničkám a příušnicím. Očkování je u nás povinné a nemělo by se provádět před 15. měsícem věku dítěte. Nutné jsou dvě dávky, druhá se podává za šest až patnáct měsíců po první. Jde o oslabenou živou vakcínu, to znamená, že do těla se dostane virus, ale oslabený, takže nezpůsobí onemocnění, ale pouze dojde k vytvoření protilátek, které by měly být doživotní, a tak chrání proti pozdější nákaze. Většinou se injekce aplikuje na předloktí.

Samozřejmě na jakoukoliv vakcínu se může objevit reakce. Nejčastěji to bývá zvýšená teplota až horečka, a to během deseti až čtrnácti dnů po očkování. Většinou trvá dva až tři dny a pak ustoupí. V místě aplikace očkovací látky se může objevit začervenání, otok a místo vpichu může být i bolestivé. Vzhledem k tomu že očkování probíhá živou vakcínou, může způsobit i onemocnění, které připomíná zarděnky nebo spalničky, opět nejčastěji mezi desátým a čtrnáctým dnem po očkování. Nejprve nastupují zvýšené teploty, které trvají tři až čtyři dny, postupně se přidává kašel a nachlazení. Dítě může i zvracet. Po odeznění teplot se objeví vyrážka a během dalšího týdne veškeré příznaky ustoupí. Nutné podotknout, že tato reakce je zcela výjimečná, když už se vyskytne, tak většinou po první očkovací dávce.

Po očkování, ať už jakémkoli, je nutné dodržovat určitá pravidla. Vzhledem k tomu, že dochází k zásahu do imunitního systému, obranyschopnosti organizmu, je pak dítě náchylnější k různým onemocněním. Proto je dobré na pár dnů omezit kontakt s nemocnými ať už v rodině nebo ve škole, vyhnout se intenzivnímu sportu, plavání a podobně. Také je vhodné plánovat dovolenou až po uplynutí čtrnácti dnů od očkování. Pokud se reakce objeví, musí dítě ležet. Vysokou teplotu můžeme srazit pomocí antipyretik ve formě tablet, čípků nebo sirupu. Při bolestivosti a otoku místa vpichu poslouží studený obklad. Vyrážku není třeba nijak ošetřovat, většinou sama odezní. Ani při kašli a nachlazení není třeba žádných speciálních opatření, postačí běžné sirupy nebo tablety na tlumení kašle a odkašlání. Samozřejmě při jakýchkoliv pochybnostech a obavách je třeba se obrátit na dětského lékaře.