Vyhledejte odbornou pomoc dříve, než vám obsese přerostou přes hlavu
Obsese jsou těžko kontrolovatelné, automatické a časté. Paradoxně, čím více se takovýto člověk snaží na nějakou věc přestat myslet, tím je myšlenka vtíravější.
Takovouto typickou obsesí může být třeba strach, a to ať už ze smrti, z onemocnění, ze zranění, z toho, že ublíží sobě nebo někomu jinému. Přitom u lidí, trpících obsesemi je daleko menší pravděpodobnost, že by někomu ublížili, než je tomu u osob průměrných.
Obsedantně–kompulzivní porucha
Obsese jsou chorobně utkvělé myšlenky a představy, které bezdůvodně ovládají mysl člověka. Jsou to z lékařského hlediska nejčastěji popudy k jednání, vtíravé myšlenky a nutkavé jevy, které jsou automatické, často úzkostné a velmi těžko kontrolovatelné.
Osoba trpící obsesemi vykonává obvykle také kompulze. Kompulze je jednání, které člověk činí, aby se zbavil obsesí a úzkosti. Například u lidí, kteří mají zvýšenou obavu z bakterií a špíny, kompulze obvykle zahrnují opakované čištění a mytí rukou, vyhýbání se odpadkům a nepořádku. Dalšími obvyklými kompulzemi jsou shromažďování věcí, opakované dotýkání se objektů, počítání, opakování slov a frází, uklízení a urovnávání věcí a další různé rituální chování, kterým se člověk zbavuje obsesivních myšlenek.
Dalším typem kompulzivního chování je například neustálé a opakované kontrolování. Jedinec před odchodem z bytu několikrát kontroluje, zda vypnul spotřebiče, zavřel okna a podobně, často má vymyšlený celý systém kontrol, který celý vykonat, může být mnohdy i velmi zatěžující a časově náročné.
Obsedantně-kompulzivní porucha postihuje dle výzkumů zhruba 2 - 3% populace. První projevy přicházejí nejčastěji mezi 18. a 25. rokem a není zde vazba na pohlaví jedince – výskyt je shodný u mužů i u žen. Intenzita může v průběhu života kolísat.
Porucha může začít postupně i náhle, asi u 50% pacientů předchází jejímu vzniku stresující životní zkušenost. Onemocnění je chronické, omezující a často i invalidizující. Příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy se v průběhu času mohou měnit, a to jak svým obsahem, tak svojí intenzitou.
V počátečních stadiích nemoci jsou pacienti často schopni udržet svoje obsese a kompulze pod částečnou kontrolou. Dlouhodobý průběh, často celoživotní, bývá u některých lidí zhoršen atakami výraznějších příznaků, které se střídají s obdobími, kdy nemoc z velké části ustoupí. Méně než jedna třetina lidí s tímto onemocněním zažije pouze jednu několikaměsíční epizodu OCD, která plně odezní a již se nikdy nevrátí.
Vyhýbavé chování a rituály
Vyhýbavé chování je speciálním způsobem chování ve vztahu k obsedantní myšlence. Cílem vyhýbavého chování je zabránit její naléhavosti. Ve své podstatě však dochází k tomu, že bludný kruh rituálů je tím uzavřen. Ne každá obsese však poskytuje šanci k vyhýbavému chování.
Příkladem vyhýbavého chování může být třeba to, že ze strachu před tím, že ztratím klíče, je raději vůbec nenosím u sebe. Z obavy, že telefonní sluchátko je plné bacilů, raději netelefonuji. Z důvodu infekcí a bakterií na toaletách raději od rána vůbec nepiji, abych se mohl vymočit až doma...
Diagnostická kritéria obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD)
Základním diagnostickým kritériem je přítomnost obsesí, kompulzí, nebo obojího. Člověk trpící obsesí, považuje obvykle tyto obsese za svoje vlastní myšlenky a nepovažuje je za přehnané nebo nesmyslné. Tyto vtíravé myšlenky u něj vzbuzují nadměrnou úzkost, významně ovlivňují každodenní život, sociální nebo pracovní aktivity a vztahy. Obsese a impulze nejsou důsledkem schizofrenie či poruch nálady, poruch příjmu potravy nebo dalších onemocnění, užívání drog nebo léků.
Nejčastější typy obsesivního chování
- přehnaná odpovědnost za svoje vlastní chování a jednání (přemrštěný strach z vlastní chyby apod.)
- „magická" obsese (fixování se na čísla, barvy, různé objekty a podobně)
- pohybové a dotykové rituály (potřeba pohybovat se určitým způsobem, dotýkat se objektů, manipulovat s nimi)
- obsese v partnerských vztazích
- sexuální obsese (strach z homosexuality, z perverze, nepřijatelné sexuální představy apod.)
- shromažďování objektů
- nábožensky zaměřené obsese
- strach z nečistoty, bakterií a nákazy
Obsese zasahují do osobního, pracovního i partnerského života. Její vážnější formy mohou mít na svědomí depresivní nálady, ztrátu zájmu o život, problémy v komunikaci s okolím. Neustálý tlak obsesí a provádění rituálů, kterým se často člověk snaží bránit, aby se nechoval „nenormálně" a „nestandardně" bývá poměrně vyčerpávající. Vážnější forma onemocnění může způsobovat depresivní nálady, ztrátu zájmu o život, problémy v komunikaci s lidmi a podobně.
Vliv nemoci na život
Zhoršené sebehodnocení |
90% |
Nižší odvaha k postupu v práci |
65% |
Zhoršený vztah s partnerem |
65% |
Méně přátel |
62% |
Pokles tvůrčího výkonu |
60% |
Zhoršený vztah k rodině, rodičům |
60% |
Občasné myšlenky na sebevraždu |
55% |
Zhoršení vztahu k dítěti |
50% |
Změna zaměstnání v důsledku potíží |
45% |
Omezování ostatních členů rodiny |
35% |
Nadužívání alkoholu |
20% |
Nadužívání léků |
15% |
Sebevražedný pokus |
10% |
Léčba obsesí
Farmakoterapie: antidepresiva
Oproti depresi jsou potřeba vyšší dávky antidepresiv a delší doba podávání (jak do objevení se prvních výsledků, tak do doby trvání celé léčby). K léčbě se užívá obvykle Anafranil, Deprex, Fevarin, Seropram, Seroxat a Zoloft. Úspěšnost daného léčiva lze zhodnotit až po osmi až dvanácti týdnech užívání.
Psychoterapie: Kognitivně-behaviorální terapie KBT
Nejúčinnější se jeví kombinace obou postupů. Vlastní psychoterapeutická léčba má však tři základní principy. Nutné je stanovení naléhavosti obtíží, expozice, tedy vystavení obávaným situacím a následné zabránění vyhýbavému chování. Jednotlivé kroky je nutné do jisté míry přizpůsobit individualitě každého nemocného člověka. Dle předem sestaveného plánu je nemocný vystaven různým zátěžovým situacím a různým stupňům jejich obtížnosti. Podnět, vyvolávající nejvyšší míru úzkosti, přichází na řadu jako poslední, když jsou všechny předtím úspěšně zvládnuty. Během vystavení se podnětům pacient sám zaznamenává prožívanou úzkost.
Nemocný v průběhy léčby samotné prochází několika kroky uvědomění si charakteru nemoci, jejich vyřešení a uvědomění si je základem vlastního léčebného procesu. Nemocný by se měl naučit:
- uvědomit si obsesivní myšlenku vyvolávající úzkost
- poznat tuto myšlenku
- odpovědět na obsesivní myšlenku
- expozici a zábraně rituálů
Obsendantně-kompulzivní porucha není plně léčitelná, ale je možné její příznaky a projevy mírnit pro klienta i jeho okolí na únosnou úroveň. Jedním ze základních problémů, který souvisí s úspěšnou léčbou je fakt, že příznaky nemoci jsou často považovány za povahové vlastnosti a projevy životního stylu člověka – například puntičkářství, perfekcionalismus, opakované kontrolování vlastní činnosti a podobně, které jsou navíc mnohdy okolím hodnoceny velmi pozitivně, mohou však časem ztrácet svůj kladný rys. Lidé se začnou uzavírat do nesmyslných opakujících se rituálů, které je svazují a stávají se nefunkčními. Tato situace celkově vede k nárůstu úzkostí a utrpení člověka.
Vytváření návyků a obsendantně-kompulzivní porucha v běžném životě
Návyky si vytváříme již v raném dětství. Některé naše návyky vycházejí z různých pověr – například z toho, že se dotkneme knoflíku, když spatříme kominíka, pohladíme podkovu na domě pro štěstí a podobně. Návyky se často stanou součástí našeho každodenního chování, například oblékáme se v určitém pořadí.
Jiné návykové chování se zakládá na naší touze a potřebě bezpečí. Opakovaně se ujišťujeme, že jsme zamkli dveře od auta nebo vypnuli před odchodem z domu všechny spotřebiče. Většina těchto způsobů chování a myšlenek je přijatelná, neobtěžuje nás a nenarušuje naši každodenní činnost. U některých lidí však tyto myšlenky a činy začnou být přehnané a neovladatelné a dochází tak k závažnému problému. Obsesivně-kompulzivní chování může být spojeno s výrazným pocitem úzkosti.
Příčinou takovéto úzkosti je obvykle strach, že se možná stane něco zlého nebo nežádoucího, jestliže se určité věci neuskuteční. Postižený si pak může třeba myslet, že pokud nebude sebe a svůj domov udržovat v úzkostné a dokonalé čistotě, pak onemocní nějakou infekcí nebo chorobou. To ho (či ji) nutí mýt si opakovaně ruce i tělo, prát svoje šaty a všechno v domě důkladně a neustále dokola otírat a omývat.
Pokud to nedělá, jeho obavy a nepříjemné pocity se stále stupňují, až nakonec nutkání podlehne. Jiní postižení zase mohou kontrolovat, zda jsou zavřené a zamčené dveře a okna, nebo upravují věci a ozdobné předměty do určitých seskupení. Jiní lidé se určitým věcem, místům nebo situacím vyhýbají nebo stále kontrolují, zda něco neztratili nebo někam nezaložili.
Strach i úzkost mají v sobě určitou logiku. Je například logické mít strach z ohně, pokud necháme doma hořet plyn. Tento strach však může vést k iracionálnímu jednání. Obsesivní myšlenky také často vznikají z úzkosti a strachu. Některé obsesivní myšlenky vzniknou z obav, aby se postižený náhodou nedopustil něčeho nepřijatelného nebo odporného, třeba neužil v dopise nadávku, veřejně se nerouhal v kostele, někoho nenapadl nebo se na veřejnosti nechoval nemravně. Pokud je obsesivně-kompulzivní jednání ponecháno bez kontroly, může velmi rušivě zasahovat do života postiženého, a dokonce vyústit i ve vážnou nemoc. Z duševních nemocí třeba v depresi, z tělesných nemocí může vést např. k podvýživě.
6x závěrem pro osoby s obsendantně-kompulzivní poruchou
- Obsendantně-kompulzivní porucha je nemoc – není to slabost, neschopnost nebo trest.
- Nejde o nemoc neznámou, která trápí pouze Vás. Nemocí trpí více jak 2% populace a je možné ji léčit a její projevy zmírňovat.
- Projevy nemoci nejsou sice předností, ale je chybou ji před svými blízkými skrývat. Vaše okolí Vám může pomoci vyhledat pomoc odborníka.
- Léčba je dlouhodobá, ale vede ke zmírnění obtíží a projevů.
- První úspěchy léčby se nedostavují během dnů, ale během týdnů.
- Léčba závisí na Vašem rozhodnutí a domluvě s lékařem, ale kombinace léčby farmakologické a psychoterapeutické se jeví být ideálním řešením situace.
Pečujte o své psychické zdraví
Péče o naše psychické zdraví je velmi důležitá. I když se nám náš psychický stav zdá stále dobře zvladatelný, velmi záhy se může změnit v problém, který bude potřebovat mnohem více pozornosti. Nebojte se říct si o pomoc už v začátcích Vašeho trápení, svěřte se do rukou terapeuta!
Diskuse k článku
Monika
Zbynek Bina
Daniela Kraydlová
ptáte se na několik věcí zároveň. Jak s ním vycházet je spíše otázka Vaší asertivity a míry tolerance ke kamarádově obscesi. Ohledně dotazu, kam Jindru objednat, je spíše na místě otázka, zda Jindra sám chce s uvedenou situací něco dělat. Zda tedy i on sám vnímá, že ho tato obscese (pokud ji tak vnímá) obtěžuje. Pokud ano, pak je na místě kontaktovat psychologa/psychoterapeuta.
Aleš z Plzně